UNIVERZITA KARLOVA: Studentská šetření

V následující části jsou stručně shrnuty hlavní výsledky šetření mezi pregraduálními studenty v posledních ročnících standardní doby studia na Univerzitě Karlově. Sledována byla oblast organizace studia (zápisy předmětů, vědecká činnost, prvky distančního vzdělávání ve výuce, časové rozvržení týdne, závěrečná práce a celková doba studia), mobilita studentů, hodnocení zázemí, vyučujících, poskytovaných informací a služeb a celkové hodnocení studijního programu. Výsledky prezentované v této kapitole jsou za Univerzitu Karlovu jako celek. Hodnoty za jednotlivé fakulty se nacházejí v následujících kapitolách. Pilotní sběr proběhl v roce 2023, následovaly dva sběry v roce 2024 – první byl v jarním termínu a druhý ke konci roku. Vzhledem k posunu je jarní sběr označován ve výsledcích jako „2024“ a druhý sběr „2025“.

Většina studentů je s kvalitou studijního programu spokojena (67 %), což do jisté míry koreluje i s tvrzením, že pokud by stáli před hypotetickou možností opětovné volby studia, ve většině případů by nic na své volbě neměnili (66 %). Studenti jsou nejvíce spokojeni s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce (85 %), obdobně pozitivně je hodnocen rozvoj kritického myšlení (76 %), více než polovina studentů hodnotí kladně rozvoj komunikačních dovedností (62 %), přípravu studujícího na budoucí povolání (55 %) a rozvoj dalších měkkých dovedností (53 %). Necelá polovina respondentů (45 %) je spokojena s rozvojem jazykových dovedností.

Dále probíhalo hodnocení ve čtyřech velkých oblastech týkajících se studia. V první části, kde měli studenti možnost hodnotit své studium, jim byly položeny otázky, které se týkaly informovanosti studentů a hodnocení poskytovaných služeb. Spokojenost s uvedenými službami a informovaností je dobrá (více než polovina studentů byla spokojena s valnou většinou zkoumaných oblastí). Nejvíce jsou studenti spokojeni s přístupem vyučujících ke studujícím (68 % spokojeno), s dostupností studijních podkladů (67 %) a s fungováním studijního oddělení (66 %). V rámci studentského dotazníku byla hodnocena také spokojenost studentů s infrastrukturou, studijním zázemím a materiálním zabezpečením studijního programu. Nadprůměrně jsou studenti spokojeni s dostupností elektronických informačních zdrojů (77 % studentů spokojeno), otevírací dobou a lokací knihoven a studoven (74 %) a vybaveností místností pro praktickou výuku (71 %). Ale i spokojenost s ostatním zázemím je nadprůměrná. Výjimku tvoří dostupnost prostor k neformálnímu setkání v rámci kampusu, se kterou je spokojeno pouze 43 % studentů. Studenti měli možnost v obecné rovině hodnotit své vyučující pomocí určení toho, jaké procento vyučujících ve studovaném programu odpovídá vybraným tvrzením. Následující procentuální hodnoty tak uvádí podíl studentů, kteří uvedli, že tomuto tvrzení odpovídá většina vyučujících. Mezi jednotlivá tvrzení patřila jazyková vybavenost jak zahraničních (90 % studentů), tak i českých vyučujících v anglickém jazyce (78 %), zdali jsou vyučující dobře připraveni na výuku (86 %), dodržují předem stanovená pravidla hodnocení (86 %), chovají se ke studentům profesionálně (85 %) a jsou dostupní v konzultačních hodinách (84 %), podávají výklad srozumitelným způsobem (76 %), dobře komunikují skrze moderní technologie (72 %), navazují na dosavadní znalosti studentů (70 %), mají zájem, zdali student dobře rozumí probírané látce (69 %), dávají studentům adekvátní zpětnou vazbu k jejich práci (64 %) a motivují studenty ke studiu (51 %). Studenti měli možnost se vyjádřit také k tomu, jak osobně vnímají studium skrze sedm položek. V obecné se rovině se studenti na Univerzitě Karlově cítí bezpečně (86 %), jsou respektováni (80 %), osobně se rozvíjí (72 %), existuje vstřícnost k jejich specifickým vzdělávacím potřebám (70 %) a cítí podporu pro dokončení studia (61 %). Mezi dvě hůře hodnocené položky patří skloubení osobního života a studia (52 % souhlasí) a podpora pro výjezd do zahraničí (47 %).

Následně byli studenti dotazováni na několik oblastí, které lze souhrnně považovat za organizační oblast studia. Studenti byli tázáni na spokojenost s obsahem povinných a s nabídkou povinně volitelných předmětů, které zatím absolvovali. S náplní povinných předmětů je spokojeno 71 % respondentů, s nabídkou povinně volitelných předmětů je spokojen obdobný podíl studentů (74 %). Se situací, kdy si student chtěl zapsat povinně volitelný předmět, ale kapacita předmětu to neumožňovala, se setkalo 37 % respondentů. Studenti si nejčastěji vybírají povinně volitelné předměty kvůli osobnímu zájmu (89 %), dále je pro ně rozhodující struktura rozvrhu, tzn. časová okna, dny a navazování jednotlivých předmětů na sebe (60 %), důležité je též doporučení od ostatních studentů (51 %) či osoba přednášejícího či vyučujícího (47 %). Naopak méně podstatná je pro studenty volba předmětu z důvodu, aby umožňoval kombinaci studia a zaměstnání (21 %), či doporučení katedry nebo pracoviště fakulty (13 %). Velká oblast se týkala hodnocení prvků distančního vzdělávání, kde bylo devět prvků distančního vzdělávání hodnoceno pomocí dvou otázek. V první otázce odpovídali studenti na to, do jaké míry byly zmíněné prvky distančního vzdělávání využívány během jejich studia. Student měl své otázky vázat ke standardní výuce, když nebyla ovlivněna pandemií koronaviru. V rámci druhé otázky se vyjadřoval opět ke stejným prvkům distančního vzdělávání, tentokrát však z pohledu, zdali by chtěl některé z následujících prvků posílit ve svém studijním programu. Mezi nejčastěji užívané prvky distančního vzdělávání patří LMS kurzy (49 % respondentů označilo prvek virtuálního vzdělávání za častý či velmi častý), archivované online přednášky (25 %), on-line konzultace (20 %) a zkoušení či testování on-line (17 %). I přesto, že se více než čtvrtina respondentů vyjádřila, že nechce posilovat distanční prvky vzdělávání, největší nutnost posílení byla zaznamenána u archivovaných on-line přednášek (60 %), archivovaných on-line seminářů (44 %) a hybridních přednášek a seminářů (37 %). Do vědecké činnosti bylo do posledního ročníku svého studia zapojeno na Univerzitě Karlově v průměru pouze 17 % studentů. U bakalářských studijních programů je tento podíl nižší (14 %), naopak dlouhé magisterské a navazující magisterské studijní programy vykazují silnější zapojení (22 %, resp. 21 % u navazujícího magisterského studia). Pětina studentů na Univerzitě Karlově by se chtěla zapojit do vědecké činnosti, ale neučinila tak. Třetina studentů na univerzitě nemá o možné vědecké činnosti žádné informace.

Studenti byli dotazováni na časové rozvržení jejich týdne, a to z hlediska čtyř oblastí – kontaktní výuka, samostudium, výdělečná pracovní činnost a neplacená praxe či dobrovolnictví. Při analýze výsledků je třeba mít na paměti, že studenti jsou oslovováni v posledním roce standardní doby studia. Velmi tedy záleží na tom, kolik studijních povinností dokázal student do této doby splnit a kolik hodin mu např. zabere kontaktní výuka na fakultě, případně jaké množství času má nyní na jiné činnosti nesouvisející se studiem. Za Univerzitu Karlovu jako celek se do 10 hodin týdně účastní kontaktní výuky 46 % studentů, samostudia 43 % studentů, 25 % pracuje do 10 hodin týdně a 33 % se účastní neplacené praxe či dobrovolnické činnosti. Studentů, kteří pracují nad 40 hodin týdně v placeném zaměstnání je 7 %. Z předdefinovaných odpovědí studenti často netráví žádný čas neplacenou stáží či dobrovolnictvím (za UK průměrná hodnota 52 %), výdělečnou pracovní činnost nevykonává 24 % studentů (v rámci fakult je situace významně proměnlivá) a pouze minimum studentů nevěnuje žádný čas kontaktní výuce či samostudiu (1-5 %).

Nebyla opomenuta ani oblast zahraniční mobility, kde studenti odpovídali, zdali v aktuálně studovaném programu absolvovali studijní mobilitu či praktickou stáž v zahraničí, pokud ano, zdali bylo poskytované vzdělání v zahraničí srovnatelné se vzděláním na Univerzitě Karlově, případně pokud neplánují realizovat zahraniční mobilitu, co je odrazuje od jejího uskutečnění. Největší podíl studentů (77 %) nestrávil během současného studia jeho část v zahraničí. Více než 12 % zahraniční pobyt absolvovalo a 11 % jeho absolvování teprve plánuje, což je relativně vysoký podíl s přihlédnutím ke skutečnosti, že oslovení studenti byli v posledním ročníku standardní doby studia. Významným faktorem, proč studenti nechtějí realizovat studijní zahraniční pobyt, je domnělé riziko, že nestihnou dokončit studium ve standardní době studia (54 % studentů, kteří neplánují pobyt v zahraničí). Necelá třetina těchto osob pak mezi důvody, které je odrazují od uskutečnění zahraničního pobytu, uvádí rodinné důvody, finanční důvody či prostý nezájem o zahraniční studijní pobyt. Ti studenti, kteří absolvovali část studijního programu v zahraničí, absolvovali častěji studium (70 % respondentů) než praktickou stáž (36 %). Respondent měl možnost zvolit obě odpovědi, proto je součet těchto hodnot větší než 100 %. V případě, že student absolvoval část studia v zahraničí, mohl jej srovnat se studiem na Univerzitě Karlově. Dvě pětiny považují studium na UK za srovnatelné, co se týče kvality poskytovaného vzdělání se studiem na zahraniční vysoké škole, 29 % považuje studium na zahraniční vysoké škole za kvalitnější než to na UK a 20 % naopak považuje studium na UK za kvalitnější než studium absolvované v zahraničí (necelých 10 % nedokáže danou otázku posoudit).

Dvě závěrečné otázky byly spojeny se zakončováním studia. Vzhledem k tomu, že oslovováni byli studenti, kteří se nacházejí v posledním roce standardní doby studia, mohli kvalifikovaně odpovědět na otázku, zdali dokončí studium ve standardní době studia. Mírná většina studentů (62 %) předpokládala, že se tak stane. Druhá otázka směřovala na výběr tématu závěrečné práce (jak si téma zvolili). Nejvíce respondentů formulovalo téma kvalifikační práce samostatně a následně hledalo vhodného vedoucího (35 %), případně si téma formulovali na základě doporučení či konzultace se svým budoucím vedoucím (26 %).

Dle části osobní údaje byly mezi respondenty dominantně zastoupeny ženy (68 %), muži tvořili necelou třetinu respondentů. Průměrný věk studentů v době oslovování byl 25,7 roku. Tato proměnná je závislá na typu studovaného studijního programu. V případě bakalářských programů je průměrný věk nižší (24,5 let) než je tomu v případě navazujícího magisterského studia (28,4 let). V dlouhých magisterských studijních programech je zastoupena spíše mladší kohorta studentů, kde se průměrný věk blíží studentům bakalářských studijních programů (25,5 let). Respondenti mají nejčastěji občanství České (88 %) a Slovenské republiky (6 %). Dotazování na aktuální bydliště studentů bylo cíleno na místo, kde student tráví během týdne nejvíce času. Nemuselo se tedy jednat o trvalé bydliště. Z pohledu univerzity jako celku dominuje Hlavní město Praha, kde pobývá 56 % studentů. Dále je výraznější Středočeský kraj (16 %), ostatní kraje jsou zastoupeny pod 5 % studentů. Z pohledu vzdělání rodičů mělo 65 % studentů vysokoškolsky vzdělaného alespoň jednoho rodiče. U matek studentů je nejčastější vzdělání středoškolské s maturitou (40 %) a vysokoškolské magisterské (37 %), u otců je zastoupení těchto skupin o něco nižší (38 % a 34 %), naopak více je zastoupeno středoškolské vzdělání bez maturity (14 %).

Vzhledem k tomu, že šetření probíhalo pouze ve třech bězích spolu s pilotním šetřením (2023), je nutné k výsledkům přistupovat obezřetně. Potvrzení výsledků se prokáže až s dalšími běhy průzkumů. V současné době obsahuje datová matice odpovědi od 3 121 respondentů. Kompletní datové matice byly předány fakultám k vlastnímu internímu vyhodnocení. Vedení Univerzity Karlovy je s výsledky pravidelně seznamováno.

Mezi sledované osobní údaje studentů patřilo pohlaví respondentů, věk v době oslovování, tj. v posledním roce standardní doby studia, státní občanství, aktuální bydliště, vzdělání rodičů a další absolvované studium na vysoké škole. Mezi respondenty jsou dominantně zastoupeny ženy (68 %), muži tvoří necelou třetinu respondentů. Zbytek respondentů pohlaví neuvádí (1,5 %), případně se identifikuje jinak (0,6 %). Mezi fakulty se silným zastoupením mužů patří tradičně Matematicko-fyzikální fakulta (74 % mužů). Průměrný věk studentů v době oslovování byl 25,7 roku. Jak je z grafu níže patrné, tato proměnná je závislá na typu studovaného studijního programu. V případě bakalářských programů je průměrný věk 24,5 let, v případě navazujícího magisterského studia 28,4 let. V dlouhých magisterských studijních programech se průměrný věk respondentů blíží studentům bakalářských studijních programů (průměr za UK je 25,5 let). Z fakult vykazují zastoupení starší věkové kohorty teologické fakulty (38 let u Katolické teologické fakulty, 36 let u Evangelické teologické fakulty a necelých 30 let u Husitské teologické fakulty), i když zde je situace významně ovlivněna nižším počtem respondentů, dále Pedagogická fakulta (průměrný věk 28,4 let) a Fakulta humanitních studií (27,5 let). Více graf níže.

Studenti Univerzity Karlovy mají nejčastěji občanství České (88 %) a Slovenské republiky (6 %). Graf níže uvádí rozpad mezi jednotlivé fakulty, nadprůměrné zastoupení studentů s občanstvím Slovenské republiky je na Matematicko-fyzikální fakultě (17 %) a Farmaceutické fakultě (14 %). Mezi další zastoupená státní občanství patří studenti s občanstvím Ruské federace (1,1 %), Ukrajiny (0,8 %), Německa (0,7 %), Itálie (0,3 %), Spojených států amerických a Izraele (obě 0,2 %).

Dotazování na aktuální bydliště studentů bylo cíleno na místo, kde student tráví během týdne nejvíce času. Nemuselo se tedy jednat o trvalé bydliště. Z pohledu univerzity jako celku dominuje Hlavní město Praha, kde pobývá 56 % studentů. Dále je výrazněji zastoupen Středočeský kraj (16 %), ostatní kraje jsou zastoupeny pod 5 % studentů. Důležitou perspektivu představuje aktuální bydliště z pohledu sídla fakulty – u pražských fakult bylo sledováno, jaký podíl studentů žije v Praze, u mimopražských pak v Plzni a Hradci Králové. Lékařská fakulta v Hradci Králové a Lékařská fakulta v Plzni vykazují průměrný podíl studentů, kteří bydlí v sídelním městě fakulty (53 %, resp. 51 % u LFP). Farmaceutická fakulta pak podíl výrazně podprůměrný (22 % - viz tabulka níže). U Lékařské fakulty v Plzni je výraznější zastoupení např. z Karlovarského, Ústeckého či Jihočeského kraje, u Farmaceutické fakulty pak z Jihočeského kraje a Prahy.

Celkem 65 % studentů mělo vysokoškolsky vzdělaného alespoň jednoho rodiče. U matek studentů je nejčastější vzdělání středoškolské s maturitou (40 %) a vysokoškolské magisterské (37 %), u otců je zastoupení těchto skupin o něco nižší (38 % a 34 %), naopak více je zastoupeno středoškolské vzdělání bez maturity (14 %), než je tomu u matek (10 %), případně vzdělání vysokoškolské bakalářské (otcové 9 %, matky 8 %). Mezi fakulty s nadprůměrným zastoupením studentů s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem patří Právnická fakulta (78 %), Matematicko-fyzikální fakulta (76 %), Lékařská fakulta v Plzni (75 %), 3. lékařská fakulta (73 %) či Fakulta sociálních věd (71 %). Nižšího zastoupení naopak dosahují Husitská teologická fakulta (53 %) a Pedagogická fakulta (54 %).

Více než polovina dotazovaných studentů neabsolvovala zatím vzdělání na vysoké škole (59 %). Z těch, co již získali vysokoškolské vzdělání, absolvovala většina studentů vzdělání v ČR (90 %). Situace mezi fakultami je značně kolísavá, velký podíl studentů, kteří již absolvovali vysokou školu v zahraničí se nachází na Fakultě sociálních věd (32 % z těch, kteří absolvovali). Většina studentů, která již absolvovala vysokou školu v ČR, úspěšně ukončila studium na UK (70 %), většinou se jednalo o bakalářský studijní program (79 %) v prezenční formě studia (87 %).

Studenti byli dotazováni na několik oblastí, které lze souhrnně považovat za organizační oblast studia. Studenti se vyjadřovali k obsahu a nabídce povinných, či povinně volitelných předmětů, zdali se setkali s problematickým zápisem povinně volitelného předmětu, či podle čeho si nejčastěji vybírají povinně volitelné předměty, které chtějí navštěvovat. Od roku 2024 byla do dotazníku přidána i otázka na důležitost neformálního vzdělávání v rámci studijního programu, kterému přikládá váhu 70 % studentů. Velká část dotazníku se týkala prvků virtuálního vzdělávání během studia (s jakými prvky se student setkával a jaké prvky by naopak chtěl posílit). Samostatnou část dotazování tvořila otázka na vědeckou činnost, zdali byl student do vědecké činnosti zapojen, případně zdali by tak chtěl učinit. Větší část dotazníku týkala rozvržení jednotlivých aktivit v týdnu, a to jak těch spojených s výukou (kontaktní výuka, samostudium), tak těch ostatních (výdělečná pracovní činnosti, praxe či dobrovolnictví). Dvě otázky se týkaly ukončování studia – v rámci první byli studenti tázáni na způsob výběru závěrečné práce, druhá se týkala výhledu, zdali stihnou dokončit studovaný program ve standardní době studia.

Studenti byli tázáni na spokojenost s obsahem povinných a s nabídkou povinně volitelných předmětů, které zatím absolvovali. S náplní povinných předmětů je spokojeno 71 % respondentů, s nabídkou povinně volitelných předmětů je spokojen obdobný podíl studentů (74 %). Situace mezi fakultami je značně odlišná a u spokojenosti s obsahem povinných předmětů hodnoty kolísají mezi 50 % (1. lékařská fakulta) a 90 % (Katolická teologická fakulta).

Fakultní pohled na spokojenost s nabídkou povinně volitelných předmětů je obdobně kolísavý. Hodnoty se pohybují od 57 % (Fakulta tělesné výchovy a sportu) až po 86 % (Farmaceutická fakulta).

Se situací, kdy si student chtěl zapsat povinně volitelný předmět, ale jeho kapacita to neumožňovala, se setkalo 37 % respondentů. Problematika omezeného zápisu povinně volitelných předmětů je aktuální především na Právnické fakultě (88 %), Fakultě humanitních studií (62 %), Lékařské fakultě v Plzni (48 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (42 %). Naopak studenti na Farmaceutické fakultě (16 %), Evangelické teologické fakultě (10 %) a Matematicko-fyzikální fakultě (8 %) se s omezeným zápisem povinně volitelných předmětů z důvodů kapacity setkávají méně často.

Studenti si nejčastěji vybírají povinně volitelné předměty kvůli osobnímu zájmu (89 %), dále je pro ně rozhodující struktura rozvrhu, tzn. časová okna, dny a navazování jednotlivých předmětů na sebe (60 %), důležité je též doporučení od ostatních studentů (51 %) či osoba přednášejícího, resp. vyučujícího (47 %). Naopak méně podstatná je pro studenty volba předmětu, který umožňuje kombinaci studia a zaměstnání (21 %), či doporučení katedry nebo pracoviště fakulty (13 %). Přehled níže zobrazuje hlavní důvody, podle kterých si student vybírá povinně volitelný předmět. V dlouhých magisterských studijních programech je podstatným důvodem pro výběr předmětu doporučení od ostatních studentů (59 %), ostatní položky jsou vyrovnané napříč různými typy studijních programů. Zatímco osobní zájem dominuje u studentů všech fakult, u dalších položek je situace odlišná napříč fakultami. Například pro studenty Právnické fakulty je podstatným důvodem pro zápis předmětu struktura rozvrhu (77 %), u studentů 1. lékařské fakulty, Přírodovědecké fakulty a Farmaceutické fakulty je nadprůměrné množství studentů, kteří dávají na doporučení svých kolegů (66 % u 1. LF a PřF, resp. 63 % u FaF). U teologických fakult je zase důležitá osoba přednášejícího či vyučujícího (více než tři pětiny respondentů).

Studenti byli tázáni na devět prvků distančního vzdělávání pomocí dvou otázek. V první otázce odpovídali na to, do jaké míry byly zmíněné prvky distančního vzdělávání využívány během jejich studia. Student měl své otázky vázat ke standardní výuce, když nebyla ovlivněna pandemií koronaviru. Měl na výběr ze škály pěti možností od "velmi často" po "vůbec ne".

V rámci druhé otázky se vyjadřoval opět ke stejným prvkům distančního vzdělávání, tentokrát však z pohledu, zdali by chtěl některé z následujících prvků posílit ve svém studijním programu. Kromě již zmíněných distančních prvků měl i možnost definovat vlastní distanční prvek, který by si dle jeho názoru zasloužil posílit. Také měl možnost zaškrtnout možnost, že je současný stav vyhovující a nechce dále posilovat prvky distančního vzdělávání ve studovaném programu. Tuto možnost zvolilo 27 % studentů.

Pro zjednodušení zobrazení je na distanční prvky nahlíženo pomocí grafu, kde:

> osa x ukazuje podíl respondentů označující daný prvek za velmi často či často využívaný v rámci studijního programu
> osa y zobrazuje podíl respondentů, kteří by daný prvek chtěli ve studijním programu posílit.

V rámci zjednodušení tak tento vztah může vyjadřovat spokojenost s aktuálním nastavením, případně deficit, když je podíl respondentů, kteří chtějí prvek posilovat, vyšší než podíl respondentů vyjadřující se k tomu, že je daný prvek aktivně využíván.

Streamované přednášky jsou na univerzitě realizovány v omezené podobě. Více než 11 % studentů označilo, že byly využívány často či velmi často. Mírně nadprůměrné zastoupení streamovaných přednášek bylo na Lékařské fakultě v Hradci Králové (15 % studentů označuje využívání za časté či velmi časté), Fakultě tělesné výchovy a sportu (17 %), Fakultě sociálních věd (19 %), a Lékařské fakultě v Plzni (28 %). Významný skok je zaznamenán u Právnické fakulty, kde až 67 % studentů označuje tento prvek za často využívány.

Z vizualizace níže je patrné silné zastoupení lékařských fakult, kde není prvek streamovaných přednášek silně zastoupen (5 % - 28 %), ale na druhou stranu je zde silný požadavek na posílení tohoto prvku ve vzdělávání (36-48 %). Nutnost posílení prvku distančního vzdělávání je znatelná také u vybraných teologických fakult (s výjimkou Katolické teologické fakulty). Relativně vyrovnané hodnoty, tzn. prvek je využíván často či velmi často a obdobný podíl respondentů by chtěl prvek posilovat, se nachází na Matematicko-fyzikální fakultě a Fakultě sociálních věd. Přírodovědecká fakulta a sociálněvědní fakulty (s výjimkou Právnické fakulty) se sdružují v průměrných hodnotách za celou univerzitu.

Oproti streamovaným přednáškám jsou streamované semináře na univerzitě využívány v menší míře (7 %) a situace napříč UK je značně proměnlivá. Prvek ve vzdělávání by posílilo v průměru 21 % studentů. Některé fakulty vykazují vyrovnaný poměr mezi užíváním a potřebou posílení distančního prvku (Matematicko-fyzikální fakulta, Fakulta sociálních věd, Lékařská fakulta v Plzni). V obecné rovině je odlišná situace u lékařských fakult, kde je nadprůměrný požadavek na posilování prvku. Obdobně je tomu i Husitské teologické fakulty, kde je prvek není využíván vůbec, ale dvě pětiny respondentů by jej chtěli posílit.

Hybridně organizované přednášky či semináře jsou na univerzitě realizovány také omezeně (13 % studentů označuje jejich využívání za časté či velmi časté). Míra využití u jednotlivých fakult se nejčastěji pohybuje do 20 %. Výraznou výjimku tvoří Právnická fakulta (využití 54 %), ale i mezi těmito fakultami je podstatný rozdíl v nutnosti posílení prvku. Zatímco na Právnické fakultě je relativně slabá nutnost posílení tohoto prvku (26 %), např. u části teologických fakult lze sledovat výrazný požadavek na posilování (50-62 %), při současném minimálním využívání (5 %). V obecné rovině 37 % studentů by stálo o posílení tohoto prvku a u většiny fakult (kromě Právnické fakulty) lze sledovat deficit, kdy je využívání hybridních přednášek a seminářů podstatně slabší, než je nutnost jeho posílení.

Čtvrtina studentů se setkává s využíváním archivovaných online přednášek. Mezi distančními prvky ve vzdělávání se jedná o prvek, na jehož posílení cílí velká část studentů, a to bez výjimky napříč fakultami (od 45 % do 79 % chce jeho posílení). Na Právnické fakultě se jedná o často využívaný prvek (89 %), ale i hodnota jeho posílení je výrazná (45 %). U ostatních fakult je hodnota využití nižší (do 36 %), s výjimkou zmíněné Právnické fakulty, dále Lékařské fakulty v Plzni (72 %) a Matematicko-fyzikální fakulty (58 %). Obecně lze říci, že na všech fakultách univerzity je silný tlak na posílení archivovaných online přednášek ve vzdělávacím procesu.

Na rozdíl od online archivovaných přednášek je využití online seminářů nižší (průměr za univerzitu 14 %), jeho posílení není také tak žádané, jako v případě přednášek, ale je stále výrazné (44 %). Při pohledu na jednotlivé fakulty je u lékařských fakult vidět silnější důraz na posilování prvku (52-67 % studentů). Zatímco ale studenti všech fakult se s prvkem setkávali v omezené míře (do 22 %), jeho posílení chce 26 % a více studentů. Opět se tedy jedná o oblast, která by si na univerzitě zasloužila výraznější pozornost.

O hostující přednášející v online podobě není takový zájem jako o již zmíněné prvky ve vzdělávání. Pouze necelá pětina studentů na univerzitě chce jeho posílení a významně tuto hranici překonávají pouze studenti Evangelické teologické fakulty (38 %). Zbytek fakult se pohybuje v průměrné a podprůměrné hodnotě za univerzitu. V průměru je na univerzitě tento prvek využíván ve 7 % případů, nejvíce pak opět u Evangelické teologické fakulty (13 %).

Pětina studentů univerzity využívá online konzultace, zatímco podobný podíl by stál o posílení prvku. Na jedné straně jsou zde lékařské fakulty, kde nejsou online konzultace až tak často využívány (do 11 %), ale požadavek na jeho posílení je u některých relativně vysoký (24–30 %). Z hlediska posilování prvku se většina fakult pohybuje okolo průměrných hodnot (15-30 %) s výjimkou dvou fakult, kde není požadavek posilování tak výrazný (do 10 %), ale s tím rozdílem, že u Matematicko-fyzikální fakulty se studenti setkávají s podstatně větším využíváním než studenti Lékařské fakulty v Plzni.

Téměř pětina studentů na univerzitě hodnotí využívání prvku zkoušení a testování online jako časté či velmi časté. Posílení prvku si přeje více než čtvrtina respondentů, ale mezi fakultami jsou v obou ukazatelích významné rozdíly. Například na Husitské teologické fakultě využívá často tento prvek pouze 8 % studentů a jeho posílení si přeje více než polovina (52 %). Na druhé straně je Fakulta sociálních věd, kde je velmi výrazný podíl využívání tohoto prvku (47 %), ale i přesto si přeje 29 % studentů jeho ještě větší posílení. Podprůměrná nutnost posílení prvku je například u Právnické fakulty (24 %), Přírodovědecké fakulty (20 %), Katolické teologické fakulty (17 %), Matematicko-fyzikální fakulty (9 %) a obecně lékařských fakult (16-23 %) s výjimkou 1. lékařské fakulty.

Spolu s hostujícími profesory se jedná o prvek distančního vzdělávání, který si studenti přejí nejméně posilovat. I tak se k jeho posílení vyjádřilo 18 % studentů. Silné zastoupení LMS kurzů je na Lékařské fakultě v Plzni (77 %), přesto je zde velmi silná akcentace jeho posílení (34 %). Moodle kurzy jsou dále často využívány na sociálněvědních fakultách, ale i na Farmaceutické fakultě a Lékařské fakultě v Hradci Králové (obě 73 %). Mezi fakulty, kde studenti stojí o výrazné posílení patří, kromě zmiňované Lékařské fakulty v Plzni, také 1. lékařská fakulta (30 %). Naopak minimální posílení prvku se vyžaduje na Matematicko-fyzikální fakultě a Fakultě tělesné výchovy a sportu.

Do vědecké činnosti bylo do posledního ročníku svého studia zapojeno na Univerzitě Karlově v průměru 17 % studentů. U bakalářských studijních programů je tento podíl nižší (14 %), naopak dlouhé magisterské a navazující magisterské studijní programy vykazují silnější zapojení (22 %, resp. 21 % u navazujícího magisterského studia). Velmi vysoké zapojení oproti průměrným hodnotám za univerzitu vykazují následující fakulty: Farmaceutická fakulta (33 %), Přírodovědecká fakulta (28 %), 3. lékařská fakulta (26 %), 2. lékařská fakulta spolu s Matematicko-fyzikální fakultou (obě 25 %), Lékařská fakulta v Plzni (24 %) a Filozofická fakulta (21 %). I u těchto fakult v obecné rovině platí, že zapojení studentů do vědecké činnosti je podstatně vyšší u magisterských studijních programů, než je tomu u programů bakalářských. Např. studenti Přírodovědecké fakulty se v 19 % účastní vědecké činnosti v bakalářských studijních programech, u navazujících magisterských programů je tomu až v případě 51 % studentů.

Pětina studentů na Univerzitě Karlově by se chtěla zapojit do vědecké činnosti, ale neučinila tak. Napříč jednotlivými typy studijních programů jde o relativně konzistentní hodnoty. V rámci fakult jsou však značné rozdíly. Významný podíl studentů, který by se chtěl zapojit do vědecké činnosti, je na Fakultě sociálních věd (30 %), Katolické teologické fakultě, Fakultě humanitních studií a Lékařské fakultě v Plzni (všechny 26 %). V případě Fakulty sociálních věd a Fakulty humanitních studií jsou patrné drobné rozdíly v odpovědi napříč jednotlivými typy studijních programů. Na Fakultě sociálních věd (bakalářské studijní programy) by se chtělo zapojit do vědecké činnosti 25 % studentů, u navazujícího magisterského studia je to 35 % studujících. U Fakulty humanitních studií je naopak významná touha po zapojení u studentů bakalářských studijních programů (28 %), než je tomu v případě navazujícího studia (23 %).

Třetina studentů na univerzitě nemá o možné vědecké činnosti žádné informace. Nejpalčivější je situace na Katolické teologické fakultě (57 %), Pedagogické fakultě (51 %) a Fakultě humanitních studií (50 %). Rozdíly mezi typy studijních programů existují. V obecné rovině studenti v bakalářských studijních programech mají méně informací o vědecké činnosti, než je tomu u studentů navazujících programů.

Studenti se mohli v dotazníku vyjádřit i tak, že nemají zájem o zapojení se do vědecké činnosti. Učinila tak necelá třetina studujících.

Studenti byli dotazováni na časové rozvržení jejich týdne (otázka: Odhadněte, prosím, kolik hodin týdně trávíte v tomto akademickém roce následujícími aktivitami?), a to z hlediska čtyř oblastí (kontaktní výuka, samostudium, výdělečná pracovní činnost a neplacená praxe či dobrovolnictví). Následující dva grafy na danou problematiku nahlížejí ze dvou úhlů pohledu – (1) jaké procento studentů tráví vybranými aktivitami maximálně 10 hodin týdně a (2) jaké procento studentů netráví aktivitami žádný čas. Při analýze výsledků je třeba mít na paměti, že studenti jsou oslovováni v posledním roce standardní doby svého studia. Velmi tedy záleží na tom, kolik studijních povinností dokázal student do této doby splnit a kolik hodin mu např. zabere kontaktní výuka na fakultě, případně jaké množství času nyní má na jiné činnosti nesouvisející se studiem.

Za Univerzitu Karlovu jako celek se do 10 hodin týdně účastní kontaktní výuky 46 % studentů, samostudia 43 % studentů, 25 % pracuje do 10 hodin týdně a 33 % se účastní neplacené praxe či dobrovolnické činnosti. Studentů, kteří pracují nad 40 hodin týdně v placeném zaměstnání je 7 %. Pokud se podíváme na jednotlivé oblasti podrobněji, kontaktní výukou do 10 hodin týdně tráví čas nejčastěji studenti Fakulty sociálních věd (74 %) ale obdobně jsou na tom i další humanitní, sociálně vědní a teologické fakulty, které se většinou pohybují nad průměrnou hodnotou za univerzitu. Naopak větší vytížení kontaktní výukou je v případě lékařských fakult a Matematicko-fyzikální fakulty. V oblasti samostudia vybočují teologické fakulty, kde studenti ve velké míře tráví do 10 hodin samostudiem (53-61 % studentů). Obdobně výrazně je na tom také Fakulta tělesné výchovy a sportu (64 %). Výdělečnou pracovní činností tráví do 10 hodin času přibližně čtvrtina studentů. Hodnoty napříč fakultami se pohybují se v rozmezí od 9 % (Právnická fakulta) do hodnot nad 30 % (Matematicko-fyzikální fakulta 38 %, 2. lékařská fakulta 37 %, Fakulta tělesné výchovy a sportu 34 %). Podstatný pohled na problematiku přináší podíl studentů, kteří se nezapojují do výdělečné pracovní činnosti. Zatímco u zmiňované Fakulty tělesné výchovy a sportu se nezapojuje do výdělečné činnosti 14 % studentů, u Matematicko-fyzikální fakulty je tomu v případě 41 % studentů. Obdobné platí i pro zapojování do neplacené praxe či dobrovolnictví, kde je podstatný pohled na osoby, které se do této oblasti vůbec nezapojují. V obecné rovině se na univerzitě zapojuje do dobrovolnictví třetina studentů, a to v objemu do 10 hodin týdně. Zapojování nad tuto hranici není tak časté.

Z předdefinovaných odpovědí studenti netráví žádný čas v rámci neplacené stáže či dobrovolnictvím v polovině případů (52 %), výdělečnou pracovní činnost nezastává 24 % studentů a minimum studentů nevěnuje žádný čas kontaktní výuce či samostudiu (1-5 %). Z hlediska kontaktní výuky do vyhodnocení vstupuje fakt, že se student nachází v posledním ročníku studia a v případě, že má hotové všechny povinnosti, nemusí docházet do sídla fakulty na výuku. Tato možnost byla nejvíce zastoupena na Farmaceutické fakultě (32 % studentů nedochází na kontaktní výuku), Lékařské fakultě v Hradci Králové (24 %), Lékařské fakultě v Plzni (21 %) a Právnické fakultě (15 %). U zbytku fakult je tato hodnota do 10 %. Studenti, kteří netráví žádný čas samostudiem se vyskytují ve velmi omezené míře. Do tohoto vyhodnocení může také vstupovat fakt ukončování studia.

Výdělečnou pracovní činnost nezastává v průměru 24 % studentů na UK, ale v rámci fakult je situace významně proměnlivá, a to od významné většiny studentů, která se nezapojuje do výdělečné činnosti, jako je tomu v případě lékařských fakult, jmenovitě Lékařské fakulty v Hradci Králové (62 % studentů se nezapojuje) a Lékařské fakulty v Plzni (60 %), až po fakulty s velkým podílem pracujících studentů - teologické fakulty či sociálněvědní a humanitní fakulty (viz graf níže). Obecně lze říci, že na univerzitě často vůbec nepracují studenti lékařských fakult, včetně Farmaceutické fakulty, Matematicko-fyzikální fakulty a naopak velmi často jsou do výdělečné činnosti zapojeni studenti teologických, humanitních, sociálně-vědních fakult.

Necelá desetina studentů tráví v práci více než 40 hodin týdně. Zastoupení takové pracovní dotace je nejčastěji u studentů teologických fakult, dále je také časté u Pedagogické fakulty (15 %), Fakulty humanitních studií, Fakulty sociálních věd, Fakulty tělesné výchovy a sportu a 1. lékařské fakulty. Právě až na výjimku 1. lékařské fakulty existuje jistá korelace mezi grafem výše (student netráví žádný čas výdělečnou pracovní činností) a grafem níže (výdělečná pracovní činnost nad 40 hodin týdně). Situace je značně odlišná mezi formami studia. U prezenční formy studia tráví více než 40 hodin týdně v práci pouze 3 % studentů, u distanční a kombinované formy je to více než třetina studentů (38 %).

Studenti byli dotazováni na dvě otázky spojené se zakončováním svého studia. Vzhledem k tomu, že oslovováni byli studenti, kteří se nacházejí v posledním ročníku standardní doby studia, mohli kvalifikovaně odpovědět na otázku, zdali dokončí studium ve standardní době studia. Mírná většina studentů (62 %) předpokládala, že se tak stane. Zatímco u lékařských fakult je podíl studentů, který si myslí, že dokončí studium ve standardní době studia, nadprůměrný (76-86 %), u Filozofické fakulty a Fakulty humanitních studií si to myslí znatelně méně studentů (33-40 %).

Druhá otázka směřovala na výběr tématu závěrečné práce (jak si téma zvolili). Většina respondentů formulovala téma kvalifikační práce samostatně a následně hledala vhodného vedoucího (35 %), případně si téma formulovali na základě doporučení či konzultace se svým budoucím vedoucím (26 %). Otázky na volbu tématu kvalifikační práce byly relevantní pouze pro studijní programy, kde je psaní kvalifikační práce součástí studia.

Studenti měli možnost hodnotit čtyři velké oblasti týkající se jejich studia. První oblastí bylo obecné hodnocení týkající se informovanosti studentů (pravidla studia, uplatnitelnost absolventů, výměnné pobyty) a hodnocení poskytovaných služeb (dostupnost studijních podkladů poradenských služeb, studijního oddělení), následovalo dvanáct otázek, kde měl student hodnotit, jak velký podíl vyučujících odpovídal konkrétním tvrzením. Následovala oblast materiálního zabezpečení studijního programu (kapacita, vybavenost a dostupnost místností, IT vybavení, kvalita připojení a dostupnost elektronických informačních zdrojů) a část byla zakončena osobním hodnocením studentů k jednotlivým výrokům, které vycházejí z vlastního vnímání potřeb.

V první části, kde měli studenti možnost hodnotit své studium, jim byly položeny otázky, které se týkaly informovanosti studentů a hodnocení poskytovaných služeb. Mezi otázky hodnocení informovanosti patřila spokojenost se srozumitelností pravidel studia, s informacemi o možnostech uplatnění absolventů či absolventek v praxi, dále otázky spojené se službami a zlepšením studijního komfortu, jako je např. dostupnost studijních podkladů, rozsah nabídky zahraničních výměnných pobytů, kvalita poradenských služeb souvisejících se studiem, hodnocení studijního oddělení či přístup vyučujících ke studujícím. V roce 2024 byly přidány dvě otázky – spokojenost s individuálním poradenstvím a s integrací na fakultě či univerzitě pomocí spolků, mentoringu či společenských akcí. Respondent měl možnost dané otázky hodnotit na škále 1 (velmi spokojen) až 5 (velmi nespokojen).

Z přehledu níže je patrné, že spokojenost s uvedenými službami a informovaností je dobrá. Více než polovina respondentů je spokojena s jednotlivými položkami, pouze položka Individuální poradenství je hodnocena podprůměrně (38 % studentů spokojeno). Nejvíce jsou studenti spokojeni s přístupem vyučujících ke studujícím (68 % spokojeno), s dostupností studijních podkladů (67 %) a s fungováním studijního oddělení (66 %). Mezi fakultami existují rozdíly, které jsou v samostatných kategoriích popsány.

Pokud se s danou službou student nesetkával, či ji nevyužil, mohl hodnotit oblast jako "nedokážu posoudit". Z přehledu níže je patrné, že čtyři oblasti studenti příliš nevyužívají. Jsou jimi hlubší integrace na fakultě či univerzitě (24 %), zahraniční mobility (29 %), poradenské služby (30 %) a individuální poradenství (50 %).

Se srozumitelností pravidel studia je spokojena nadpoloviční většina studentů (62 %). Významnější spokojenost (nad tři čtvrtiny dotázaných) je viditelná u dvou fakult – Husitské teologické fakulty (78 %) a Matematicko-fyzikální fakulty (83 %). Naopak velmi nízká spokojenost je na Fakultě humanitních studií (40 %).

Spokojenost s informovaností v oblasti uplatnitelnosti absolventů je výrazně kolísavá. Na jedné straně jsou fakulty, kde je spokojenost s informovaností vysoká: Pedagogická fakulta, 3. lékařská fakulta (obě 72 %), Farmaceutická fakulta (73 %), Právnická fakulta (75 %) a 2. lékařská fakulta (79 %). Na druhé straně jsou fakulty s velmi podprůměrnými hodnotami, především Přírodovědecká fakulta (39 %) a Fakulta humanitních studií (27 %). Spokojenost studentů s informovaností o možnostech uplatnění nemusí souviset přímo s tím, že fakulta vyučuje profesně orientované studijní programy. Například u dvou lékařských fakult dosahuje spokojenost s informovaností lehce podprůměrných hodnot (Lékařská fakulta v Plzni, 1. lékařská fakulta).

Výsledky spokojenosti s nabídkou zahraničních pobytů mohou být významně ovlivněny nízkým počtem odpovědí ve spojením s velkým podílem studentů, kteří odpověděli, že danou oblast nedokážou posoudit, protože se s ní nesetkali, případně ji nevyužili (učinilo tak 28 % studentů). Toto ovlivnilo i nejvyšší a nejnižší zaznamenanou spokojenost (Evangelická teologická fakulta a 2. lékařská fakulta na druhé straně spektra). Proto tyto výsledky budou zpřesněny v příštích letech. Ale již nyní je patrné, že se výsledky napříč kohortami drží relativně stabilních hodnot. Z fakult, které vykazovaly větší počet respondentů, je v této oblasti velká spokojenost na Fakultě sociálních věd (79 %), Právnické fakultě (71 %) a Filozofické fakultě (66 %). Naopak významně nižší spokojenost je zaznamenána u 2. lékařské fakulty (28 %), 1. lékařské fakulty (35 %), Lékařské fakulty v Hradci Králové (36 %) a Fakulty tělesné výchovy a sportu (38 %).

V obecné rovině je dostupnost studijních podkladů jednou z nejlépe hodnocených položek spokojenosti (67 % studentů spokojeno). Významná spokojenost panuje na Matematicko-fyzikální fakultě (87 % studentů spokojeno) a Farmaceutické fakultě (82 %), ale je zde i významný počet fakult, kde je spokojeno okolo tří čtvrtin studentů (Přírodovědecká fakulta, Fakulta sociálních věd, Filozofická fakulta a Lékařská fakulta v Plzni). Výrazně podprůměrná spokojenost v této oblasti je na třech pražských lékařských fakultách a Fakultě tělesné výchovy a sportu (polovina, či necelá polovina studentů je spokojena).

Spokojenost s poradenskými službami je na jednotlivých fakultách značně rozkolísaná. V rámci univerzity je spokojena se službami polovina studentů, přičemž 32 % studentů poradenské služby nevyužívalo, či se s nimi nesetkalo, a proto danou oblast nehodnotili. Společně s nízkým počtem respondentů to může způsobovat u některých fakult významné ovlivnění výsledků. Velmi nízká spokojenost s kvalitou poradenských služeb panuje na 1. lékařské fakultě a Fakultě tělesné výchovy a sportu (spokojenost pouze přibližně čtvrtiny studujících). Naopak velmi výrazná spokojenost s touto službou panuje na Matematicko-fyzikální fakultě (74 %) a Katolické teologické fakultě (70 %). V obecné rovině panuje nadprůměrná spokojenost s oblastí na teologických, humanitních a sociálněvědních fakultách (s výraznou výjimkou Právnické fakulty).

Značně kolísavých hodnot dosahuje spokojenost s fungováním studijního oddělení. Průměrná spokojenost na univerzitě s touto položkou je lehce nadpoloviční (66 %), přičemž se jedná o jednu z nejlépe hodnocených služeb. Je zde však velmi výrazný počet fakult, kde jsou spokojeny tři čtvrtiny studentů a více – Fakulta sociálních věd (75 %), Evangelická teologická fakulta (77 %), Matematicko-fyzikální fakulta (78 %), Katolická teologická fakulta (83 %), 3. lékařská fakulta (88 %) a 2. lékařská fakulta (89 %), naopak významně méně jsou se službou spokojeni studenti na Fakultě tělesné výchovy a sportu (37 %).

Studenti ze všech zobrazených položek nejlépe hodnotili přístup vyučujících ke studujícím (spokojenost 68 %). Čtyři fakulty vykazují velmi nadprůměrné hodnoty, kdy je s přístupem spokojeno 80 % studujících a více (Filozofická fakulta, Katolická teologická fakulta, Evangelická teologická fakulta a Matematicko-fyzikální fakulta). Významná nespokojenost s přístupem vyučujících ke studujícím panuje na 1. lékařské fakultě (pouze 33 % studentů spokojeno) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (39 %).

Otázka ohledně kvality individuálního poradenství, jako je např. kariérní poradenství, psychologické poradenství či koučink byla přidána do šetření v roce 2024. Vyhodnocení stěžuje skutečnost, že do analýzy vstupuje nižší počet respondentů, navíc v kombinaci s větším podílem osob, který dané služby nevyužil. Spokojenost je s danou oblastí podprůměrná (38 %). Nadpoloviční spokojenost u studentů lze najít na Matematicko-fyzikální fakultě a Filozofické fakultě. Naopak velmi nízká spokojenost je na vybraných lékařských fakultách (1. lékařské fakultě, 2. lékařské fakultě a Lékařské fakultě v Hradci Králové) a Fakultě tělesné výchovy a sportu. Výsledky budou zpřesněny v následujících letech.

Problematika nízkého počtu respondentů se týká také oblasti integrace na fakultě či univerzitě. Vysoká spokojenost panuje na třech fakultách – Lékařské fakultě v Plzni (73 %), 3. lékařské fakultě (79 %) a Farmaceutické fakultě (83 %), přičemž je na univerzitě spokojeno v průměru 57 % studentů. Naopak výrazná podprůměrná spokojenost je na Fakultě tělesné výchovy a sportu (43 %) a 1. lékařské fakultě (38 %).

V rámci studentského dotazníku byla hodnocena také spokojenost studentů s infrastrukturou, studijním zázemím a materiálním zabezpečením studijního programu. Studenti měli možnost hodnotit velikosti výukových prostor vzhledem k počtu studujících, vybavenost jak přednáškových místností, tak i místností pro praktickou výuku (semináře, laboratoře), případně dostupnost prostor k neformálnímu setkávání v rámci kampusu. Dále hodnotili kvalitu internetového připojení a IT vybavení, otevírací dobu a lokaci studoven a knihoven a dostupnost elektronických informačních zdrojů. Jednotlivé položky hodnotili na škále 1 (velmi spokojen) až 5 (velmi nespokojen).

Z přehledu níže je patrná výrazně nadprůměrná spokojenost s dostupností elektronických informačních zdrojů (77 % studentů spokojeno), otevírací dobou a lokací knihoven a studoven (74 %) a vybaveností místností pro praktickou výuku (71 %). Ale i spokojenost s ostatním zázemím je nadprůměrná (pohybuje se od 61 do 77 %). Výjimku tvoří dostupnost prostor k neformálnímu setkání v rámci kampusu, se kterou je spokojeno pouze 43 % studentů. Jak ukazují podkapitoly níže, spokojenost napříč fakultami je v jednotlivých oblastech proměnlivá.

Studenti se také mohli vyjádřit, pokud dané zázemí či infrastrukturu nevyužívali (možnost „nedokážu posoudit“). To se týká především vybavenosti místností pro praktickou výuku a kvality IT vybavení, které v průměru za celou univerzitu nevyužívala přibližně čtvrtina respondentů.

Nejvyšší spokojenost panuje mezi studenty s dostupností elektronických informačních zdrojů (více než tři čtvrtiny studentů byly v průměru s oblastí spokojeny). Na dvou fakultách panuje výrazná spokojenost s oblastí – na Farmaceutické fakultě (87 %) a Matematicko-fyzikální fakultě (88 %). Naopak významná nespokojenost je Fakultě tělesné výchovy a sportu (58 %).

Značně proměnlivá je při pohledu na jednotlivé fakulty spokojenost studentů s otevírací dobou a lokací studoven a knihoven. V průměru za univerzitu jsou spokojeny necelé tři čtvrtiny studentů, kdy na třech fakultách přesahuje spokojenost respondentů 80 % - Fakultě humanitních studií, Pedagogické fakultě a Katolické teologické fakultě. Řada fakulta se pak pohybuje blízko průměrné hodnotě za univerzitu. U dvou fakult je evidován výrazný propade ve spokojenosti. A to na Fakultě tělesné výchovy a sportu (58 %) a 2. lékařské fakultě (39 %).

Na spokojenost s vybaveností místností pro praktickou výuku je nutné nahlížet skrze počty studentů, kteří dané místnosti využívali ke svému studiu. Problematika se nejlépe ilustruje na čtyřech fakultách s největší spokojeností – Přírodovědecké fakultě (90 %), Katolické teologické fakultě (86 %), Matematicko-fyzikální fakultě (84 %) a Evangelické teologické fakultě (83 %).

Zatímco na Přírodovědecké fakultě nevyužívalo tuto infrastrukturu 8 % studentů, na teologických fakultách to byla v některých případech i více než polovina respondentů. V kombinaci s velmi nízkým počtem respondentů jsou tím výsledky zkresleny. Podprůměrná spokojenost panuje na Filozofické fakultě (53 %) a 3. lékařské fakultě (45 %), kde jsou také značné rozdíly ve využívání infrastruktury (více než třetina studentů Filozofické fakulty zázemí nevyužívala, zatímco na 3. lékařské fakultě to byla pouhá 4 %).

U spokojenosti s vybaveností přednáškových místností je zřejmá dělící linie – zatímco většina fakult se pohybuje v hodnotách nadprůměrné spokojenosti (70-92 %) ve srovnání s průměrem univerzity (68 %), u čtyř fakult jsou výsledky spokojenosti výrazně nižší. Jedná se o Filozofickou fakultu (53 %), Právnickou fakultu (52 %), 1. lékařskou fakultu (48 %) a 3. lékařskou fakultu (36 %). Oproti ostatnímu hodnocenému zázemí je vybavenost přednáškových místností posuzována valnou většinou studentů (pouze 2 % studentů odpovědělo, že nedokáže danou oblast posoudit).

Výrazná spokojenost s velikostí výukových prostor vzhledem k počtu studujících je na Matematicko-fyzikální fakultě (89 %) a teologických fakultách (spokojeno je více než 75 % studentů). Naopak podprůměrná spokojenost panuje na pražských lékařských fakultách, obzvlášť na 3. lékařské fakultě (16 %) a dále na Filozofické fakultě (47 %). Ke spokojenosti s velikostí výukových prostor se vyjádřili téměř všichni studenti.

Na univerzitě je průměrně spokojeno s kvalitou IT vybavení 65 % studentů, většina studentů je s oblastí spíše spokojena, na některých fakultách výrazně nadprůměrně, jako je tomu např. na Fakultě humanitních studií (78 %), Farmaceutické fakultě, Matematicko-fyzikální fakultě (obě 82 %) a Katolické teologické fakultě (85 %). U tří fakult je spokojenost pod 50 % - na Právnické fakultě (49 %), Filozofické fakultě (44 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (43 %). Do vyhodnocení opět vstupuje fakt, že téměř čtvrtina studentů oblast nehodnotila.

S výše popsanou oblastí je spojena i další otázka spokojenosti, a to posouzení internetového připojení, které dosahuje značně proměnlivých hodnot. Zatímco na některých fakultách je spokojena většina studentů (více než 70 % – např. Matematicko-fyzikální fakulta, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Katolická teologická fakulta, 3. lékařská fakulta, Pedagogická fakulta a Husitská teologická fakulta), na straně druhé je spokojena přibližně polovina studentů (Přírodovědecká fakulta, Filozofická fakulta, Evangelická teologická fakulta), případně je spokojenost studentů ještě nižší, jako je tomu např. u Fakulty tělesné výchovy a sportu (23 %).

Spokojenost v této oblasti dosahuje mezi jednotlivými fakultami velmi proměnlivých hodnot, a to od spokojenosti silné většiny studentů (82 % u Lékařské fakulty v Plzni) až po minimální spokojenost (20 % u 1. lékařské fakulty). Mezi fakulty, kde panuje výraznější spokojenost (60-68 %), patří Fakulta tělesné výchovy a sportu a Farmaceutická fakulta. Naopak podprůměrných hodnot (UK=42 %) dosahuje 1. lékařská fakulta, Filozofická fakulta, Přírodovědecká fakulta a Fakulta sociálních věd.

Studenti měli možnost v obecné rovině hodnotit své vyučující, když sdělovali, jaké procento vyučujících ve studovaném programu odpovídá vybraným tvrzením. Mezi jednotlivá tvrzení patřila jazyková vybavenost jak zahraničních, tak i českých vyučujících (pro anglický jazyk), zdali jsou vyučující dobře připraveni na výuku, podávají výklad srozumitelným způsobem a navazují na dosavadní znalosti studentů, zdali se k nim chovají profesionálně, mají zájem o to, zda student dobře rozumí probírané látce, zda dodržují předem stanovená pravidla hodnocení a dávají studentům adekvátní zpětnou vazbu k jejich práci, zda motivují studenty ke studiu a jsou dostupní v konzultačních hodinách, příp. komunikují dobře skrze moderní technologie. Škála s podílem vyučujících, kteří odpovídají tvrzení, byla rozdělena na pět částí po 20 % (100–80 %; 80–60 %...). Graf níže zobrazuje podíl respondentů, kteří označili, že danému tvrzení odpovídá nadpoloviční většina vyučujících, tj. 60-100 % (dvě pozitivní hodnoty z pětibodové škály). Kapitoly níže se věnují každému tvrzení samostatně.

Kromě toho se mohl respondent vyjádřit k tvrzení, že pro něj daný výrok není relevantní. To se týká především tvrzení týkající se jazykové vybaveností vyučujících (49 % u zahraničních vyučujících a 33 % u českých vyučujících), kdy se student s největší pravděpodobností nesetkával s výukou v cizím jazyce, a dále položky s dostupností vyučujících během konzultačních hodin (31 % respondentů).

Většina vyučujících je hodnocena pozitivně napříč UK. Na většině fakultách se tak shoduje 80 % a více studentů. Na šesti fakultách je podíl spokojenosti nižší – jedná se o 1. lékařskou fakultu, 3. lékařskou fakultu, Farmaceutickou fakultu, Fakultu tělesné výchovy a sportu, Evangelickou teologickou fakultu a Katolickou teologickou fakultu. Do vyhodnocení odpovědi zasahuje větší počet studentů, kteří označují danou otázku za nerelevantní pro jejich studium (49 %).

Studenti ve velké míře souhlasí s tím, že se vyučující chovají profesionálně. Studenti na většině fakult označují, že se tak chová většina vyučujících v 86 % případů. O něco nižší podíl respondentů se takto vyjádřil na 2. lékařské fakultě a Pedagogické fakultě (obě 85 %). Ještě méně studentů hodnotilo své vyučující, že se chovají profesionálně, na Lékařské fakultě v Plzni (70 %), Lékařské fakultě v Hradci králové (67 %), 3. lékařské fakultě (64 %), 1. lékařská fakultě (63 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (55 %).

S tvrzením, že většina vyučujících se na výuku dobře připravuje, studenti veskrze souhlasí. Na většině fakult s tím souhlasí 86 % a více studentů, studenti některých lékařských fakult hodnotí jako dobrou přípravu vyučujících na výuku u méně než tří čtvrtin vyučujících – na Lékařské fakultě v Plzni, 2. lékařské fakultě, 3. lékařské fakultě, Lékařské fakultě v Hradci Králové a 1. lékařské fakultě (zde pouze 58 % respondentů).

Vyučující na Univerzitě Karlově dodržují předem nastavená pravidla hodnocení (86 %). Větší nespokojenost panuje na Lékařské fakultě v Plzni (79 %) a Právnické fakultě (77 %). Značně negativní hodnoty (menší podíl vyučujících, kteří pravidla dodržují) se nachází na Fakultě tělesné výchovy a sportu (72 %), Lékařské fakultě v Hradci Králové (70 %), 3. lékařské fakultě (69 %) a 1. lékařské fakultě (62 %).

Studenti většího počtu fakult uvádějí, že s dostupností vyučujících během konzultačních hodin není problém, resp. že většina vyučujících je dostupná (85-97 %). Osm fakult má v dané oblasti naopak větší počet vyučujících, kteří nejsou dostupní – jedná se o Právnickou fakultu (73 %), Fakultu tělesné výchovy a sportu (72 %), Farmaceutickou fakultu (71 %), Lékařskou fakultu v Plzni (67 %), Lékařskou fakultu v Hradci Králové (65 %), 2. lékařskou fakultu (62 %), 1. lékařskou fakultu a 3. lékařskou fakultu (obě 61 %). Vyhodnocení otázky ovlivňuje větší podíl respondentů, kteří danou oblast označili za nerelevantní (33 %).

Na univerzitě lze označit tři oblasti podle spokojenosti s jazykovou vybaveností českých vyučujících pro výuku v anglickém jazyce. Zatímco na většině fakult s ní není problém (alespoň tři čtvrtiny studentů hodnotí oblast pozitivně); je zde silnější zastoupení fakult s lehce podprůměrným hodnocením oblasti (2. lékařská fakulta 74 %, Evangelická teologická fakulta 73 %, Právnická fakulta 72 %, Husitská teologická fakulta 70 %). V případě pěti fakult se objevuje výrazně podprůměrné hodnocení oblasti – Katolická teologická fakulta (63 %), 1. lékařská fakulta (60 %), Fakulta tělesné výchovy a sportu (54 %), Lékařská fakulta v Plzni (54 %) a 3. lékařská fakulta (44 %). Vyhodnocení otázky ovlivňuje větší podíl respondentů, kteří danou oblast označili za nerelevantní (31 %).

S tvrzením, že většina vyučujících přednáší látku srozumitelným způsobem, souhlasí na univerzitě v průměru 76 % studentů. Zatímco na Evangelické teologické fakultě je hodnota mírně pod tímto průměrem (74 %), dalších šest fakult vykazuje výraznější propad – Lékařská fakulta v Plzni (69 %), Lékařská fakulta v Hradci Králové (65 %), 2. lékařská fakulta (64 %), 3. lékařská fakulta (62 %), Fakulta tělesné výchovy a sportu (61 %) a 1. lékařská fakulta (55 %).

Oblast je vnímána mezi fakultami značně rozdílně. Zatímco 93 % studentů u Matematicko-fyzikální fakulty souhlasí, že komunikace s vyučujícími prostřednictvím moderních technologií funguje dobře, u 1. lékařské fakulty je to pouhých 43 %. Průměrná hodnota za celou univerzitu se pohybuje okolo 72 %. Výrazně podprůměrných hodnot dosahují, kromě zmíněné 1. lékařské fakulty, také další pražské lékařské fakulty a Fakulta tělesné výchovy a sportu (51 %).

Necelé tři čtvrtiny studentů na univerzitě (70 %) vnímají, že vyučující ve svých kurzech navazují na dosavadní znalosti studujících. Lehce pod tímto průměrem je hodnocení na Fakultě humanitních studií, Fakultě sociálních věd (obě 69 %), Fakultě tělesné výchovy a sportu (69 %), Lékařské fakultě v Plzni (67 %) a Právnické fakultě (63 %). Na ostatních lékařských fakultách jsou hodnoty pod průměrem výraznější (52-58 %).

Vyučující ve velké míře (průměr za UK 69 %) projevují zájem o to, zda studující rozumí probírané látce, ale hodnoty mezi fakultami jsou značně rozdílné. Zatímco na Husitské teologické fakultě, Evangelické teologické fakultě, Filozofické fakultě a Matematicko-fyzikální fakultě studující ve velké míře souhlasí s tímto tvrzením (80 % a více), u čtyř fakult je zájem vyučujících hodnocen podstatně níže. Jedná se o Právnickou fakultu (50 %), Fakultu tělesné výchovy a sportu (49 %), Lékařskou fakultu v Plzni a 1. lékařskou fakultu (obě 45 %).

Na univerzitě je pouze lehce nadprůměrně vnímáno tvrzení, že většina vyučujících dává studujícím adekvátní zpětnou vazbu k jejich práci (64 %). Hodnocení tvrzení na jednotlivých fakultách je ale značně proměnlivé. Zatímco na Husitské teologické fakultě, Evangelické teologické fakultě a Matematicko-fyzikální fakultě je výrazný podíl vyučujících (nad 80 %), který tuto zpětnou vazbu dle mínění respondentů poskytuje, na následujících fakultách to není většina vyučujících – Lékařská fakulta v Plzni (48 %), 3. lékařská fakulta (46 %), Právnická fakulta (44 %) a 1. lékařská fakulta (38 %).

Na tvrzení, že většina vyučujících motivuje studující ke studiu, je z nabízených tvrzení nejmenší shoda. Na celé univerzitě tak hodnotilo většinu vyučujících pouze 51 % studentů. Výrazně pod tímto průměrem dopadlo hodnocení na Lékařské fakultě v Hradci Králové, 3. lékařské fakultě (obě 31 %), Fakultě tělesné výchovy a sportu (30 %), 1. lékařské fakultě (30 %) a Právnické fakultě (25 %).

Studenti měli možnost vyjádřit se také k tomu, jak osobně vnímají studijní program, a to skrze sedm položek popisujících jejich osobní vnímání. Vyjadřovali se, zdali se cítí ve studijním programu respektováni, cítí se bezpečně, zda je ve studijním programu vstřícnost k jejich specifickým vzdělávacím potřebám, zdali se osobnostně rozvíjí a je možné skloubit osobní život a studium. Dále se mohli vyjádřit, zdali cítí podporu pro dokončení studia a pro výjezd do zahraničí. Respondent hodnotil danou možnost na škále 1 (zcela souhlasím) až 5 (zcela nesouhlasím). V obecné rovině se studenti na Univerzitě Karlově cítí bezpečně (86 %), jsou respektováni (80 %), osobně se rozvíjí (72 %) a existuje vstřícnost k jejich specifickým vzdělávacím potřebám (70 %). Mezi dvě hůře hodnocené položky patří podpora pro výjezd do zahraničí (47 % studentů souhlasí) a skloubení osobního života a studia (52 %). Z fakultního pohledu jsou velmi nízké hodnoty souhlasu v dotazovaných kategoriích zaznamenány na lékařských fakultách (viz jednotlivé podkapitoly).

Student měl dále možnost vyjádřit se, zda je pro něj daná položka nerelevantní. To se týkalo především specifických vzdělávacích potřeb (38 %) a podpory pro výjezd do zahraničí (25 %), ostatní položky byly ve velké míře považovány za relevantní.

Studenti se na většině fakultách cítí bezpečně, u patnácti fakult je více než 80 % studentů, kteří s tímto hodnocením souhlasím, u pěti fakult je to dokonce 90 % a více studentů. Pocit bezpečí je znatelně pod celouniverzitním průměrem u lékařských fakult. U 1. lékařské fakulty je to pouze 70 % studentů, kteří se cítí ve studijním programu bezpečně.

Pocit respektu má na univerzitě většina studentů, kdy průměrná hodnota souhlasu s tvrzením „ve studijním programu jsem respektován/a“ činí napříč univerzitou 79 %. Tomu odpovídá i skutečnost, že u jedenácti fakult jsou více než tři čtvrtiny studentů, kteří se cítí respektovány ve studijním programu. Pocit respektu je obecně nižší u lékařských fakult a u Fakulty tělesné výchovy a sportu. Obzvláště nízký počet studentů souhlasí s respektem ve studovaném programu u 1. lékařské fakulty (48 %) a 3. lékařské fakulty (50 %).

Necelé tři čtvrtiny studentů Univerzity Karlovy se ve studijním programu osobně rozvíjí. Silný osobní rozvoj je patrný u teologických fakult (81-86 %) a Matematicko-fyzikální fakulty (83 %). Osobní rozvoj je podstatně nižší u lékařských fakult, s výjimkou Lékařské fakulty v Plzni se jedná o hodnoty výrazně pod průměrem univerzity (54-60 %), pod tímto průměrem jsou i odpovědi na Právnické fakultě (61 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (59 %).

Ke vstřícnosti ke specifickým vzdělávacím potřebám se větší množství nevyjadřovalo pravděpodobně vzhledem k tomu, že se jich specifické vzdělávací potřeby přímo netýkaly (38 % studentů uvedlo položku jako nerelevantní). Na jedné straně jsou tak fakulty s výrazným souhlasem k této vstřícnosti – např. studenti Filozofické fakulty, Pedagogické fakulty (obě 79 %), Husitské teologické fakulty (88 %), Matematicko-fyzikální fakulty (89 %) a Evangelické teologické fakulty (91 %). U menších fakult, především teologických, může být ve spojení nízkého počtu respondentů a vyššího počtu studentů, který se vyjádřil, že je pro něj daná oblast nerelevantní, výsledná hodnota značně zkreslena. Výrazně podprůměrných hodnot dosahují fakulty lékařské (viz graf níže).

Významná podpora pro dokončení studia je na Husitské teologické fakultě (75 %), Evangelické teologické fakultě (76 %) a Matematicko-fyzikální fakultě (79 %). a Naopak na lékařských fakultách (s výjimkou 2. lékařské fakulty) je tato podpora minimální, tj. má ji méně než polovina studentů. Obdobně je tomu i v případě Fakulty tělesné výchovy a sportu (46 %) a Právnické fakulty (48 %).

Tato oblast je napříč jednotlivými fakultami vnímána značně odlišně. Zatímco zde existují dvě fakulty s výraznou podporou v této oblasti (Fakulta sociálních věd a Husitská teologická fakulta), všechny lékařské fakulty dosahují výrazně podprůměrných hodnot (18-30 %). Více viz vizualizace níže.

Na univerzitě existují dvě skupiny fakult s výrazně odlišnou podporou v této oblasti. Jedná se o fakulty s výrazně nadprůměrnou podporou pro studenty v oblasti výjezdů do zahraničí, mezi které patří Evangelická teologická fakulta (68 %) a Fakulta sociálních věd (80 %), a o fakulty s výrazně nízkou podporou – např. Matematicko-fyzikální fakulta (31 %), 1. lékařská fakulta (22 %), 2. lékařská fakulta (20 %) a Lékařská fakulta v Hradci Králové (18 %).

Studenti byli během dotazování osloveni se sérií otázek, která se týkala zahraniční mobility. Zdali v aktuálně studovaném programu absolvovali studijní mobilitu či praktickou stáž v zahraničí, pokud ano, zdali je poskytované vzdělání v zahraničí srovnatelné se vzděláním na Univerzitě Karlově, případně pokud neplánují realizovat zahraniční mobilitu, co je odrazuje od jejího uskutečnění. Otázky byly doplněny i o slovní komentáře, kde se respondenti mohli vyjádřit, jaké instituce navštívili, nebo jaké instituce navštívit plánují. Kromě zahraničních mobilit byli od roku 2024 studenti dotazováni, zdali se nějakým způsobem zapojili do tzv. internacionalizace doma (např. skrze pomoc zahraničním studentům, vytváření dvojjazyčného prostředí na univerzitě aj.). Celkem tak během svého studia učinilo 12 % studentů.

Největší podíl studentů (77 %) nestrávil během současného studia jeho část v zahraničí. Necelých 12 % zahraniční pobyt absolvovalo a 10 % jeho absolvování teprve plánuje, což je relativně vysoký podíl s přihlédnutím ke skutečnosti, že oslovení studenti byli v posledním ročníku standardní doby studia. Mezi fakultami jsou výraznější rozdíly. Z těch fakult, které měly vyšší počet respondentů se nadprůměrně zahraničních mobilit účastnili studenti 3. lékařské fakulty (30 %) a Fakulty sociálních věd (26 %), naopak vyšší zastoupení studentů bez zahraniční zkušenosti (a bez plánu ji realizovat) vykazuje Matematicko-fyzikální fakulta (82 %), 1. lékařská fakulta (83 %), Lékařská fakulta v Hradci Králové (84 %), Fakulta humanitních studií (86 %), Katolická teologická fakulta (88 %), Pedagogická fakulta, Evangelická teologická fakulta (obě 90 %) a Husitská teologická fakulta (91 %).

Významným faktorem, proč studenti nechtějí realizovat studijní zahraniční pobyt, je domnělé riziko, že nestihnou dokončit studium ve standardní době studia (54 % studentů, kteří neplánují pobyt v zahraničí). Necelá třetina těchto osob pak mezi důvody, které je odrazují od uskutečnění zahraničního pobytu, uvádí rodinné důvody, finanční důvody či prostý nezájem o zahraniční studijní pobyt. Graf níže zobrazuje podíly všech odpovědí. Významně odlišných hodnot dosahují studenti dlouhých magisterských studijních programů, kde až 71 % studentů studijní pobyt v zahraničí neplánuje z důvodu obavy, že studium nedokážou dokončit ve standardní době.

Ti studenti, kteří absolvovali část studijního programu v zahraničí, absolvovali častěji studium (70 % respondentů) než praktickou stáž (36 %). Respondent měl možnost zvolit obě odpovědi, proto je součet těchto hodnot větší než 100 %. V případě, že student absolvoval část studia v zahraničí, mohl jej srovnat se studiem na Univerzitě Karlově. Dvě pětiny považují studium na UK za srovnatelné, co se týče kvality poskytovaného vzdělání se studiem na zahraniční vysoké škole, 29 % považuje studium na zahraniční vysoké škole za kvalitnější než to na UK a 20 % naopak považuje studium na UK za kvalitnější než studium absolvované v zahraničí. Do vyhodnocení této otázky velkou měrou zasahuje i vlastní instituce, kde studenti absolvovali zahraniční studium, a především nižší počet respondentů, který výrazně ovlivňuje výsledky. Proto se do budoucna očekává zpřesnění těchto zjištění.

Studenti hodnotili studijní program jako celek podle školního známkování (1-5). Většina studentů (67 %) byla s kvalitou studijního programu spokojena (součet pozitivních hodnot v hodnocení "výborný" a "chvalitebný"), což do jisté míry koreluje i s tvrzením, že pokud by stáli před hypotetickou možností opětovné volby studia, ve většině případů by nic na své volbě neměnili (66 %). Situace mezi jednotlivými fakultami je ale značně odlišná. Zatímco je celkové hodnocení studijního programu pozitivně hodnoceno na Matematicko-fyzikální fakultě (87 %), Přírodovědecké fakultě (76 %) a Lékařské fakultě v Plzni (74 %), velmi podprůměrně je hodnoceno na 3. lékařské fakultě (49 %), Lékařské fakultě v Hradci Králové (47 %) a 1. lékařské fakultě (37 %).

Z grafu níže je patrná již zmiňovaná korelace kladného hodnocení studijního programu s hypotetickou možností, že by si student zvolil stejný studijní program na stejné fakultě. Mezi fakulty s obdobně vysokým podílem studentů, kteří by volili „opětovnou volbu“ studia, patří Husitská teologická fakulta (kladné hodnocení 70 % studentů/opětovná volba u 72 % studentů), Evangelická teologická fakulta (kladné hodnocení 73 % studentů/opětovná volba u 69 % studentů), Filozofická fakulta (kladné hodnocení 74 % studentů/opětovná volba u 71 % studentů), Fakulta sociálních věd (kladné hodnocení 73 % studentů/opětovná volba u 71 % studentů) a Matematicko-fyzikální fakulta (kladné hodnocení 87 % studentů/opětovná volba 77 % studentů). Např. Lékařská fakulta v Plzni, která byla nadprůměrně hodnocena studenty (74 %) by byla výrazně méně studenty znovu volena (58 %). Obdobně jako v případě kladného hodnocení se mezi fakultami s nižším podílem studentů, kteří by danou fakultu volili opětovně, vyskytuje 2. lékařská fakulta (kladné hodnocení 58 %/opětovná volba 57 %), 3. lékařská fakulta (kladné hodnocení 49 %/opětovná volba 56 %), Fakulta tělesné výchovy a sportu (kladné hodnocení 51 %/opětovná volba 46 %), Lékařská fakulta v Hradci Králové (kladné hodnocení 47 %/opětovná volba 44 %) a 1. lékařská fakulta (kladné hodnocení 37 %/opětovná volba 48 %).

V závěru dotazníku měli studenti možnost vyjádřit se k obecným tvrzením, ve kterých hodnotili studijní program jako celek. Tvrzení se týkala přípravy studujícího na budoucí povolání, zdali studium přispělo k rozvoji jazykových, komunikačních dovedností, kritického myšlení a měkkých dovedností. Poslední hodnocená položka se týkala spokojenosti s přístupem vedoucího závěrečné práce. Tvrzení byla hodnocena na škále 1 (zcela souhlasím) až 5 (zcela nesouhlasím). V obecné rovině lze říci, že studenti byli nejvíce spokojeni s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce (85 %), i když tato položka vykazuje větší počet studentů, kteří ji považovali za nerelevantní pro své studium (24 % viz dále). Obdobně pozitivně byl hodnocen rozvoj kritického myšlení (76 %), více než polovina studentů hodnotila kladně rozvoj komunikačních dovedností (62 %), přípravu studujícího na budoucí povolání (55 %) a rozvoj dalších měkkých dovedností (53 %). Necelá polovina respondentů (45 %) byla spokojena s rozvojem jazykových dovedností.

Student měl možnost zvolit i položku nerelevantní, například pokud se s danou oblastí během studia nesetkal. Nejvíce byla tato možnost volena u spokojenosti s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce (24 %). Tato možnost byla často volena u lékařských fakult, kde jsou studijní programy (všeobecné lékařství, zubní lékařství), kde se závěrečná práce nepíše. U jiných fakult byla tato možnost volena v případě, že student prodlužuje své studium, a ještě nemá zvolené téma závěrečné práce, příp. komunikuje se svým vedoucím zatím velmi omezeně. Vyšší podíl studentů (8 %), který označil položku za nerelevantní, byl také u rozvoje jazykových dovedností. U dalších položek byla možnost nerelevantní volena velmi výjimečně (1-2,5 % odpovědí). Následující kapitoly detailně rozeberou jednotlivé výroky.

Jak již bylo naznačeno, spokojenost s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce byla ovlivněna faktem, že některé studijní programy nejsou zakončovány obhajobou závěrečné práce, tudíž respondenti označovali hodnocení této otázky za nerelevantní. Na většině fakult je spokojenost s vedením závěrečné práce velice dobrá, studenti ze 14 fakult tento výrok hodnotí pozitivně (nad 75 % studentů spokojeno). Velmi výrazná spokojenost studentů (90 % a více respondentů souhlasí s pozitivním hodnocení vědoucího závěrečné práce) je na Evangelické teologické fakultě, Matematicko-fyzikální fakultě a Katolické teologické fakultě. Lékařské fakulty, které vyučují i jiné studijní programy, než jsou ty bez závěrečné práce (všeobecné a zubní lékařství), jsou hodnoceny hůře. Sem se ovšem promítá i omezený vzorek respondentů.

Příspěvek k rozvoji kritického myšlení je napříč univerzitou relativně konzistentní. Za univerzitu souhlasí s výrokem, že studium přispělo k rozvoji kritického myšlení 76 % studentů. Hodnoty souhlasu se přitom pohybují od 72 % (Farmaceutická fakulta, Lékařská fakulta v Plzni) do 90 % (Evangelická teologická fakulta). U šesti fakult jsou zaznamenány významnější odchylky oproti průměrné hodnotě za univerzitu – jedná se o lékařské fakulty (59 % - 66 %) s výjimkou Lékařské fakulty v Plzni a Fakultu tělesné výchovy a sportu (65 %). Pouze necelé procento označilo dané tvrzení za nerelevantní.

Studium přispělo k rozvoji komunikačních dovedností významně (tj. u více než tří čtvrtin studentů) na dvou fakultách: Filozofické fakultě (77 %) a Fakultě sociálních věd (76 %). Průměrná hodnota za Univerzitu Karlovu činí 62 %, s tím, že čtyři fakulty zaznamenávají výraznou negativní odchylku od této průměrné hodnoty. Jsou jimi 1. lékařská fakulta (53 %), Přírodovědecká fakulta (48 %), Právnická fakulta (47 %) a Matematicko-fyzikální fakulta (46 %). Vzhledem k zaměření Právnické fakulty, pokud se výsledky potvrdí i v budoucích průzkumech, jde o skutečnost, kterou bude nutné řešit. Do jisté míry koreluje s výsledky z absolventských průzkumů – 40 % absolventů této fakulty si myslí, že studium přispělo k rozvoji komunikačních dovednostní, ale 75 % absolventů označuje danou dovednost za jednu z nejdůležitějších pro pracovní uplatnění.

Mezi nejvíce rozevřené oblasti v hodnocení patří tvrzení, že studijní program dobře připravuje studující na budoucí povolání. Průměrná hodnota souhlasu s tvrzením se za univerzitu pohybuje ve výši 55 %, s tím, že hodnoty souhlasu kolísají od 78 % (Matematicko-fyzikální fakulta) až k 28 % (Fakulta humanitních studií). Výsledky zatím nepřinášejí výrazné vzorce. I fakulty, které vyučují studijní programy orientované na výkon povolání se pohybují spíše v průměrných (2. lékařská fakulta 57 %, Pedagogická fakulta 55 %) a podprůměrných hodnotách (Právnická fakulta 49 %, 3. lékařská fakulta 46 %, Lékařská fakulta v Plzni 43 %, Lékařská fakulta v Hradci Králové 43 %, 1. lékařská fakulta 38 %).

Mírná nadpoloviční většina studentů souhlasí s tím, že studium přispělo k rozvoji dalších měkkých dovedností (jako je např. kreativita, flexibilita a týmová práce). U pěti fakult (Fakulta sociálních věd, Fakulta humanitních studií, Filozofická fakulta, Katolická teologická fakulta, Evangelická teologická fakulta) byl rozvoj měkkých dovedností hodnocen výrazně nadprůměrně (62-68 %). Naopak u 1. lékařské fakulty, 2. lékařské fakulty, Lékařské fakulty v Hradci Králové, Lékařské fakulty v Plzni a Právnické fakulty byla oblast rozvoje měkkých dovedností hodnocena výrazně podprůměrně (34-40 %).

S tvrzením, že studium přispělo k rozvoji jazykových dovedností se průměrně za univerzitu identifikuje 45 % studentů. Napříč fakultami jsou ale výsledky značně rozdílné. Např. u lékařských fakult s výrokem souhlasí maximálně pětina studentů. Na druhé straně se nachází humanitní a sociálně-vědní fakulty, kde je souhlas s výrokem podstatně vyšší (Filozofická fakulta 72 %, Fakulta sociálních věd 64 %). Obecně lze ale říci, že příspěvek studia k rozvoji jazykových dovedností je na většině fakult hodnocen jako malý. Pouze u pěti fakult je více než polovina studentů, která souhlasí, že studium přispělo k tomuto rozvoji.

NÁVRATNOST ŠETŘENÍ 2023
	B	M	N	sum %	sum n
1.LF	21.3%	10.8%	16.4%	14.2%	72
2.LF	24.5%	7.9%	18.2%	13.4%	27
3.LF	13.0%	10.2%	7.2%	11.3%	33
ETF	24.4%	-	4.3%	19.1%	13
FaF	25.0%	10.3%	9.5%	12.0%	20
FF	14.0%	-	14.4%	14.1%	143
FHS	14.6%	-	22.0%	17.2%	87
FSV	10.1%	-	10.8%	10.5%	123
FTVS	6.6%	-	8.2%	7.2%	29
HTF	16.1%	-	9.1	14.8%	17
KTF	17.4%	0.0%	24.2%	19.0%	16
LFHK	50.0%	10.1%	-	11.7%	24
LFP	-	8.3%	-	8.3%	19
MFF	19.6%	-	16.3%	18.5%	83
PedF	11.3%	9.4%	14.5%	12.1%	132
PF	-	11.8%	-	11.8%	31
PřF	12.5%	-	15.9%	14.1%	112
UK	13.5%	10.2%	13.9%	13.1%	987

NÁVRATNOST ŠETŘENÍ 2024
	B	M	N	sum %	sum n
1.LF	21.1%	11.3%	11.1%	13.2%	63
2.LF	17.0%	13.7%	4.5%	13.6%	29
3.LF	26.0%	13.4%	5.6%	17.7%	60
ETF	18.9%	-	29.2%	23.0%	14
FaF	17.4%	11.8%	11.5%	12.4%	23
FF	13.4%	-	12.9%	13.4%	164
FHS	15.6%	-	14.4%	15.2%	97
FSV	12.3%	-	11.9%	12.1%	127
FTVS	6.6%	-	3.7%	5.7%	24
HTF	14.1%	-	14.0	14.8%	21
KTF	8.3%	20.0%	13.3%	11.9%	7
LFHK	75.0%	11.0%	-	17.6%	34
LFP	-	8.0%	-	8.0%	19
MFF	18.6%	-	16.0%	19.0%	97
PedF	12.7%	13.8%	10.0%	11.9%	139
PF	-	10.6%	-	10.6%	28
PřF	20.1%	-	12.7%	17.7%	157
UK	15.4%	12.1%	11.9%	13.8%	1 114

NÁVRATNOST ŠETŘENÍ 2025
	B	M	N	sum %	sum n
1.LF	20.9%	9.5%	6.3%	12.1%	77
2.LF	36.0%	9.8%	57,1.5%	16.4%	41
3.LF	22.9%	10.3%	0.0%	13.9%	48
ETF	17.5%	-	25.0%	20.3%	13
FaF	26.3%	14.7%	16.7%	17.3%	30
FF	15.0%	-	12.3%	14.7%	143
FHS	13.8%	-	15.0%	14.1%	79
FSV	11.1%	-	8.1%	9.7%	104
FTVS	5.2%	-	3.8%	5.2%	18
HTF	9.4%	-	17.6	12.6%	26
KTF	29.2%	20.0%	10.8%	21.1%	19
LFHK	27.6%	12.2%	-	14.1%	33
LFP	-	6.7%	-	6.7%	20
MFF	18.9%	-	15.2%	18.5%	77
PedF	10.6%	22.0%	18.4%	13.1%	129
PF	-	10.6%	-	10.6%	35
PřF	21.4%	-	6.7%	19.5%	123
UK	15.0%	10.9%	11.3%	13.4%	1 020

STUDENTSKÁ ŠETŘENÍ NA UNIVERZITĚ KARLOVĚ