V následující části jsou stručně shrnuty hlavní výsledky šetření mezi pregraduálními studenty v posledních ročnících standardní doby studia na Univerzitě Karlově (pilotní sběr 2023). Sledována byla oblast organizace studia (zápisy předmětů, vědecká činnost, prvky distančního vzdělávání ve výuce, časové rozvržení týdne, závěrečná práce a celková doba studia), mobilita studentů, hodnocení zázemí, vyučujících, poskytovaných informací a služeb a celkové hodnocení studijního programu. Výsledky prezentované v této kapitole jsou za Univerzitu Karlovu jako celek. Hodnoty za jednotlivé fakulty se nacházejí v následujících kapitolách.
Většina studentů je s kvalitou studijního programu spokojena (70 %), což do jisté míry koreluje i s tvrzením, že pokud by stáli před hypotetickou možností opětovné volby studia, ve většině případů by nic na své volbě neměnili (68 %). Studenti jsou nejvíce spokojeni s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce (84 %), obdobně pozitivně je hodnocen rozvoj kritického myšlení (76 %), více než polovina studentů hodnotí kladně rozvoj komunikačních dovedností (62 %), přípravu studujícího na budoucí povolání (55 %) a rozvoj dalších měkkých dovedností (55 %). Necelá polovina respondentů (44 %) je spokojena s rozvojem jazykových dovedností.
Dále probíhalo hodnocení ve čtyřech velkých oblastech týkajících se studia. V první části, kde měli studenti možnost hodnotit své studium, jim byly položeny otázky, které se týkaly informovanosti studentů a hodnocení poskytovaných služeb. Spokojenost s uvedenými službami a informovaností je dobrá (více než polovina studentů byla spokojena se všemi aspekty). Nejvíce jsou studenti spokojeni s přístupem vyučujících ke studujícím (70 % spokojeno), s dostupností studijních podkladů (66 %) a s fungováním studijního oddělení (65 %). V rámci studentského dotazníku byla hodnocena také spokojenost studentů s infrastrukturou, studijním zázemím a materiálním zabezpečením studijního programu. Nadprůměrně jsou studenti spokojeni s dostupností elektronických informačních zdrojů (75 % studentů spokojeno), otevírací dobou a lokací knihoven a studoven (74 %) a vybaveností místností pro praktickou výuku (73 %). Ale i spokojenost s ostatním zázemím je nadprůměrná. Výjimku tvoří dostupnost prostor k neformálnímu setkání v rámci kampusu, se kterou je spokojeno pouze 41 % studentů. Studenti měli možnost v obecné rovině hodnotit své vyučující pomocí určení toho, jaké procento vyučujících ve studovaném programu odpovídá vybraným tvrzením. Následující procentuální hodnoty tak uvádí podíl studentů, kteří uvedli, že tomuto tvrzení odpovídá většina vyučujících. Mezi jednotlivá tvrzení patřila jazyková vybavenost jak zahraničních (spokojenost s vyučujícími u 90 % studentů), tak i českých vyučujících v anglickém jazyce (79 %), zdali jsou vyučující dobře připraveni na výuku, dodržují předem stanovená pravidla hodnocení, chovají se ke studentům profesionálně a jsou dostupní v konzultačních hodinách (všechny čtyři možnosti hodnotilo kladně 86 % respondentů), podávají výklad srozumitelným způsobem (78 %), dobře komunikují skrze moderní technologie (72 %), navazují na dosavadní znalosti studentů (71 %), mají zájem, zdali student dobře rozumí probírané látce (70 %), dávají studentům adekvátní zpětnou vazbu k jejich práci (62 %) a motivují studenty ke studiu (53 %). Studenti měli možnost se vyjádřit také k tomu, jak osobně vnímají studium skrze sedm položek. V obecné se rovině se studenti na Univerzitě Karlově cítí bezpečně (87 %), jsou respektováni (81 %), osobně se rozvíjí (72 %), existuje vstřícnost k jejich specifickým vzdělávacím potřebám (71 %) a cítí podporu pro dokončení studia (61 %). Mezi dvě hůře hodnocené položky patří skloubení osobního života a studia (53 % souhlasí) a podpora pro výjezd do zahraničí (50 %).
Následně byli studenti dotazováni na několik oblastí, které lze souhrnně považovat za organizační oblast studia. Studenti byli tázáni na spokojenost s obsahem povinných a s nabídkou povinně volitelných předmětů, které zatím absolvovali. S náplní povinných předmětů je spokojeno 73 % respondentů, s nabídkou povinně volitelných předmětů jsou spokojeny tři čtvrtiny studentů. Se situací, kdy si student chtěl zapsat povinně volitelný předmět, ale kapacita předmětu to neumožňovala, se setkalo 34 % respondentů. Studenti si nejčastěji vybírají povinně volitelné předměty kvůli osobnímu zájmu (90 %), dále je pro ně rozhodující struktura rozvrhu, tzn. časová okna, dny a navazování jednotlivých předmětů na sebe (57 %), důležité je též doporučení od ostatních studentů (51 %) či osoba přednášejícího či vyučujícího (50 %). Naopak méně podstatná je pro studenty volba předmětu z důvodu, aby umožňoval kombinaci studia a zaměstnání (24 %), či doporučení katedry nebo pracoviště fakulty (14 %). Velká oblast se týkala hodnocení prvků distančního vzdělávání, kde bylo devět prvků distančního vzdělávání hodnoceno pomocí dvou otázek. V první otázce odpovídali studenti na to, do jaké míry byly zmíněné prvky distančního vzdělávání využívány během jejich studia. Student měl své otázky vázat ke standardní výuce, když nebyla ovlivněna pandemií koronaviru. V rámci druhé otázky se vyjadřoval opět ke stejným prvkům distančního vzdělávání, tentokrát však z pohledu, zdali by chtěl některé z následujících prvků posílit ve svém studijním programu. Mezi nejčastěji užívané prvky distančního vzdělávání patří LMS kurzy (44 % respondentů označilo prvek virtuálního vzdělávání za častý či velmi častý), archivované online přednášky (30 %), on-line konzultace (20 %) a zkoušení či testování on-line (19 %). I přesto, že se čtvrtina respondentů vyjádřila, že nechce posilovat distanční prvky vzdělávání, největší nutnost posílení byla zaznamenána u archivovaných on-line přednášek (61 %), archivovaných on-line seminářů (45 %) a hybridních přednášek a seminářů (42 %). Do vědecké činnosti bylo do posledního ročníku svého studia zapojeno na Univerzitě Karlově v průměru pouze 17 % studentů. U bakalářských studijních programů je tento podíl nižší (11 %), naopak dlouhé magisterské a navazující magisterské studijní programy vykazují silnější zapojení (21 %, resp. 23 % u navazujícího magisterského studia). Téměř čtvrtina studentů na Univerzitě Karlově by se chtěla zapojit do vědecké činnosti, ale neučinila tak. Třetina studentů na univerzitě nemá o možné vědecké činnosti žádné informace.
Studenti byli dotazováni na časové rozvržení jejich týdne, a to z hlediska čtyř oblastí – kontaktní výuka, samostudium, výdělečná pracovní činnost a neplacená praxe či dobrovolnictví. Při analýze výsledků je třeba mít na paměti, že studenti jsou oslovováni v posledním roce standardní doby studia. Velmi tedy záleží na tom, kolik studijních povinností dokázal student do této doby splnit a kolik hodin mu např. zabere kontaktní výuka na fakultě, případně jaké množství času má nyní na jiné činnosti nesouvisející se studiem. Za Univerzitu Karlovu jako celek se do 10 hodin týdně účastní kontaktní výuky 52 % studentů, samostudia 42 % studentů, 23 % pracuje do 10 hodin týdně a 33 % se účastní neplacené praxe či dobrovolnické činnosti. Studentů, kteří pracují nad 40 hodin týdně v placeném zaměstnání je 7 %. Z předdefinovaných odpovědí studenti často netráví žádný čas neplacenou stáží či dobrovolnictvím (za UK průměrná hodnota 53 %), výdělečnou pracovní činnost nevykonává 23 % studentů (v rámci fakult je situace významně proměnlivá) a pouze minimum studentů nevěnuje žádný čas kontaktní výuce či samostudiu (0-5 %).
Nebyla opomenuta ani oblast zahraniční mobility, kde studenti odpovídali, zdali v aktuálně studovaném programu absolvovali studijní mobilitu či praktickou stáž v zahraničí, pokud ano, zdali bylo poskytované vzdělání v zahraničí srovnatelné se vzděláním na Univerzitě Karlově, případně pokud neplánují realizovat zahraniční mobilitu, co je odrazuje od jejího uskutečnění. Největší podíl studentů (78 %) nestrávil během současného studia jeho část v zahraničí. Necelých 12 % zahraniční pobyt absolvovalo a 11 % jeho absolvování teprve plánuje, což je relativně vysoký podíl s přihlédnutím ke skutečnosti, že oslovení studenti byli v posledním ročníku standardní doby studia. Významným faktorem, proč studenti nechtějí realizovat studijní zahraniční pobyt, je domnělé riziko, že nestihnou dokončit studium ve standardní době studia (50 % studentů, kteří neplánují pobyt v zahraničí). Necelá třetina těchto osob pak mezi důvody, které je odrazují od uskutečnění zahraničního pobytu, uvádí rodinné důvody, finanční důvody či prostý nezájem o zahraniční studijní pobyt. Ti studenti, kteří absolvovali část studijního programu v zahraničí, absolvovali častěji studium (73 % respondentů) než praktickou stáž (30 %). Respondent měl možnost zvolit obě odpovědi, proto je součet těchto hodnot větší než 100 %. V případě, že student absolvoval část studia v zahraničí, mohl jej srovnat se studiem na Univerzitě Karlově. Necelá polovina studentů považuje studium na UK za srovnatelné se studiem na zahraniční vysoké škole v oblasti kvality poskytovaného vzdělání, 29 % považuje studium na zahraniční vysoké škole za kvalitnější, než je to na UK a 13 % naopak považuje studium na UK kvalitnější než studium absolvované v zahraničí (necelých 10 % nedokáže danou otázku posoudit).
Dvě závěrečné otázky byly spojeny se zakončováním studia. Vzhledem k tomu, že oslovováni byli studenti, kteří se nacházejí v posledním roce standardní doby studia, mohli kvalifikovaně odpovědět na otázku, zdali dokončí studium ve standardní době studia. Mírná většina studentů (58 %) předpokládala, že se tak stane. Druhá otázka směřovala na výběr tématu závěrečné práce (jak si téma zvolili). Nejvíce respondentů formulovalo téma kvalifikační práce samostatně a následně hledalo vhodného vedoucího (37 %), případně si téma formulovali na základě doporučení či konzultace se svým budoucím vedoucím (26 %).
Dle části osobní údaje byly mezi respondenty dominantně zastoupeny ženy (68 %), muži tvořili necelou třetinu respondentů. Průměrný věk studentů v době oslovování byl 26,5 roku. Tato proměnná je závislá na typu studovaného studijního programu. V případě bakalářských programů je průměrný věk nižší (25,4 let) než je tomu v případě navazujícího magisterského studia (28,5 let). V dlouhých magisterských studijních programech je zastoupena spíše mladší kohorta studentů, kde se průměrný věk blíží studentům bakalářských studijních programů (25,8 let). Respondenti mají nejčastěji občanství České (87 %) a Slovenské republiky (5,5 %). Dotazování na aktuální bydliště studentů bylo cíleno na místo, kde student tráví během týdne nejvíce času. Nemuselo se tedy jednat o trvalé bydliště. Z pohledu univerzity jako celku dominuje Hlavní město Praha, kde pobývá 58 % studentů. Dále je výraznější Středočeský kraj (15 %), ostatní kraje jsou zastoupeny pod 5 % studentů. Z pohledu vzdělání rodičů mělo 65 % studentů vysokoškolsky vzdělaného alespoň jednoho rodiče. U matek studentů je nejčastější vzdělání vysokoškolské magisterské (39 %) a středoškolské s maturitou (38 %), u otců je zastoupení těchto skupin o něco nižší (35 % a 36 %), naopak více je zastoupeno středoškolské vzdělání bez maturity (14 %).
Vzhledem k tomu, že šetření probíhalo pouze pilotně, je nutné k výsledkům přistupovat obezřetně. Potvrzení správnosti výsledků se prokáže až s dalšími běhy průzkumů (2024 a dále). Kompletní datové matice byly předány fakultám k vlastnímu internímu vyhodnocení. Vedení Univerzity Karlovy je s výsledky pravidelně seznamováno.
Mezi sledované osobní údaje studentů patřilo pohlaví respondentů, věk v době oslovování, tj. v posledním roce standardní doby studia, státní občanství, aktuální bydliště, vzdělání rodičů a další absolvované studium na vysoké škole. Mezi respondenty jsou dominantně zastoupeny ženy (68 %), muži tvoří necelou třetinu respondentů. Zbytek respondentů pohlaví neuvádí (1,3 %), případně se identifikuje jinak (0,4 %). Mezi fakulty se silným zastoupením mužů patří tradičně Matematicko-fyzikální fakulta (dvě třetiny mužů). Průměrný věk studentů v době oslovování byl 26,5 roku. Jak je z grafu níže patrné, tato proměnná je závislá na typu studovaného studijního programu. V případě bakalářských programů je průměrný věk 25,4 let, v případě navazujícího magisterského studia 28,5 let. V dlouhých magisterských studijních programech se průměrný věk respondentů blíží studentům bakalářských studijních programů (průměr za UK je 25,8 let). Z fakult vykazují zastoupení starší věkové kohorty teologické fakulty (38 let u Katolické teologické fakulty, 37 let u Evangelické teologické fakulty, 29 let u Husitské teologické fakulty), i když zde je situace významně ovlivněna nižším počtem respondentů, dále Pedagogická fakulta (průměrný věk 30 let) a Fakulta humanitních studií (29 let). Více graf níže.
Studenti Univerzity Karlovy mají nejčastěji občanství České (87 %) a Slovenské republiky (5,5 %). Tabulka níže uvádí rozpad mezi jednotlivé fakulty, nadprůměrné zastoupení studentů s občanstvím Slovenské republiky je na Matematicko-fyzikální fakultě (17 %), Lékařské fakultě v Plzni, 2. lékařské fakultě (obě 11 %), Farmaceutické fakultě a 1. lékařské fakultě (obě 10 %). Následují studenti s občanstvím Ruské federace (1,3 %), Německa (0,7 %), Spojených států amerických (0,5 %), Itálie a Ukrajiny (0,4 %).
Dotazování na aktuální bydliště studentů bylo cíleno na místo, kde student tráví během týdne nejvíce času. Nemuselo se tedy jednat o trvalé bydliště. Z pohledu univerzity jako celku dominuje Hlavní město Praha, kde pobývá 58 % studentů. Dále je výrazněji zastoupen Středočeský kraj (15 %), ostatní kraje jsou zastoupeny pod 5 % studentů. Důležitou perspektivu představuje aktuální bydliště z pohledu sídla fakulty – u pražských fakult bylo sledováno, jaký podíl studentů žije v Praze, u mimopražských pak v Plzni a Hradci Králové. Lékařská fakulta v Hradci Králové vykazuje lehce nadprůměrný podíl studentů, kteří bydlí v sídelním městě fakulty (62 %), Lékařská fakulta v Plzni a Farmaceutická fakulta pak podíl výrazně podprůměrný (33 %, resp. 25 % - viz tabulka níže). U Lékařské fakulty v Plzni je výraznější zastoupení např. z Karlovarského, Ústeckého či Jihočeského kraje, u Farmaceutické fakulty pak z krajů Jihočeského, Olomouckého a Pardubického. Vzhledem k nízkému počtu respondentů se budou výsledky v příštích letech zpřesňovat, zatím se jedná o ilustrativní výsledky.
Celkem 65 % studentů mělo vysokoškolsky vzdělaného alespoň jednoho rodiče. U matek studentů je nejčastější vzdělání vysokoškolské magisterské (39 %) a středoškolské s maturitou (38 %), u otců je zastoupení těchto skupin o něco nižší (35 % a 36 %), naopak více je zastoupeno středoškolské vzdělání bez maturity (14 %), než je tomu u matek (12 %), případně vzdělání vysokoškolské bakalářské (otcové 11 %, matky 8 %). Mezi fakulty s nadprůměrným zastoupením studentů s alespoň jedním vysokoškolsky vzdělaným rodičem patří Matematicko-fyzikální fakulta (84 %), Fakulta sociálních věd (79 %) či Právnická fakulta (74 %). Nižšího zastoupení naopak dosahují Husitská teologická fakulta (41 %) a Pedagogická fakulta (49 %).
Více než polovina dotazovaných studentů neabsolvovala zatím vzdělání na vysoké škole (57 %). Z těch, co již získali vysokoškolské vzdělání, absolvovalo 38 % v ČR, v zahraničí pak jen 5 %. Situace mezi fakultami je značně kolísavá, výsledky za rok 2023 ukazují, že nejvíce studentů ze zahraničí přichází na Fakultu sociálních věd, nicméně teprve budoucí průzkumy zpřesní odpověď na tuto otázku. Většina studentů, která již absolvovala vysokou školu v ČR, úspěšně ukončila studium na UK (69 %), většinou se jednalo o bakalářský studijní program (84 %) v prezenční formě studia (86 %).
Studenti byli dotazováni na několik oblastí, které lze souhrnně považovat za organizační oblast studia. Studenti se vyjadřovali k obsahu a nabídce povinných, či povinně volitelných předmětů, zdali se setkali s problematickým zápisem povinně volitelného předmětu, či podle čeho si nejčastěji vybírají povinně volitelné předměty, které chtějí navštěvovat. Velká část dotazníku se týkala prvků virtuálního vzdělávání během studia (s jakými prvky se student setkával a jaké prvky by naopak chtěl posílit). Samostatnou část dotazování tvořila otázka na vědeckou činnost, zdali byl student do vědecké činnosti zapojen, případně zdali by tak chtěl učinit. Větší část dotazníku týkala rozvržení jednotlivých aktivit v týdnu, a to jak těch spojených s výukou (kontaktní výuka, samostudium), tak těch ostatních (výdělečná pracovní činnosti, praxe či dobrovolnictví). Dvě otázky se týkaly ukončování studia – v rámci první byli studenti tázáni na způsob výběru závěrečné práce, druhá se týkala výhledu, zdali stihnou dokončit studovaný program ve standardní době studia.
Studenti byli tázáni na spokojenost s obsahem povinných a s nabídkou povinně volitelných předmětů, které zatím absolvovali. S náplní povinných předmětů je spokojeno 73 % respondentů, s nabídkou povinně volitelných předmětů jsou spokojeny tři čtvrtiny respondentů. Situace mezi fakultami je značně odlišná a u spokojenosti s obsahem povinných předmětů hodnoty kolísají mezi 37 % (2. lékařská fakulta) a 92 % (Evangelická teologická fakulta). Do vyhodnocení vstupuje též prozatím nízký počet respondentů.
Fakultní pohled na spokojenost s nabídkou povinně volitelných předmětů je vyrovnanější, než je tomu v případě náplně povinných předmětů. Hodnoty se pohybují od 51 % (Fakulta tělesné výchovy) až po 95 % (Farmaceutická fakulta).
Se situací, kdy si student chtěl zapsat povinně volitelný předmět, ale jeho kapacita to neumožňovala, se setkalo 34 % respondentů. Problematika omezeného zápisu povinně volitelných předmětů je aktuální především na Právnické fakulty (81 %), Fakulty humanitních studií (54 %) a Fakulty tělesné výchovy a sportu (48 %). Naopak studenti Farmaceutické fakultě (15 %), Evangelické teologické fakultě (8 %) a Matematicko-fyzikální fakultě (6 %) se s omezeným zápisem povinně volitelných předmětů z důvodů kapacity setkávají méně často.
Studenti si nejčastěji vybírají povinně volitelné předměty kvůli osobnímu zájmu (90 %), dále je pro ně rozhodující struktura rozvrhu, tzn. časová okna, dny a navazování jednotlivých předmětů na sebe (57 %), důležité je též doporučení od ostatních studentů (51 %) či osoba přednášejícího, resp. vyučujícího (50 %). Naopak méně podstatná je pro studenty volba předmětu, který umožňuje kombinaci studia a zaměstnání (24 %), či doporučení katedry nebo pracoviště fakulty (14 %). Přehled níže zobrazuje hlavní důvody, podle kterých si student vybírá povinně volitelný předmět. V dlouhých magisterských studijních programech je podstatným důvodem pro výběr předmětu doporučení od ostatních studentů (65 %), ostatní položky jsou vyrovnané napříč různými typy studijních programů. Zatímco osobní zájem dominuje u studentů všech fakult, u dalších položek je situace odlišná napříč fakultami. Například pro studenty Právnické fakulty je podstatným důvodem pro zápis předmětu struktura rozvrhu (84 %), u studentů 1. a 3. lékařské fakulty nadprůměrné množství studentů, kteří dávají na doporučení svých kolegů (66 %, resp. 70 %). U teologických fakult je zase důležitá osoba přednášejícího či vyučujícího (67 % za všechny teologické fakulty).
Studenti byli tázáni na devět prvků distančního vzdělávání pomocí dvou otázek. V první otázce odpovídali na to, do jaké míry byly zmíněné prvky distančního vzdělávání využívány během jejich studia. Student měl své otázky vázat ke standardní výuce, když nebyla ovlivněna pandemií koronaviru. Měl na výběr ze škály pěti možností od "velmi často" po "vůbec ne".
V rámci druhé otázky se vyjadřoval opět ke stejným prvkům distančního vzdělávání, tentokrát však z pohledu, zdali by chtěl některé z následujících prvků posílit ve svém studijním programu. Kromě již zmíněných distančních prvků měl i možnost definovat vlastní distanční prvek, který by si dle jeho názoru zasloužil posílit. Také měl možnost zaškrtnout možnost, že je současný stav vyhovující a nechce dále posilovat prvky distančního vzdělávání ve studovaném programu. Tuto možnost zvolilo 27 % studentů.
Pro zjednodušení zobrazení je na distanční prvky nahlíženo pomocí grafu, kde:
> osa x ukazuje podíl respondentů označující daný prvek za velmi často či často využívaný v rámci studijního programu
> osa y zobrazuje podíl respondentů, kteří by daný prvek chtěli ve studijním programu posílit.
V rámci zjednodušení tak tento vztah může vyjadřovat spokojenost s aktuálním nastavením, případně deficit, když je podíl respondentů, kteří chtějí prvek posilovat, vyšší než podíl respondentů vyjadřující se k tomu, že je daný prvek aktivně využíván. V případě, že byl počet respondentů za fakulty nízký, byly fakulty odebrány z vizualizace (týká se především lékařských a teologických fakult).
Streamované přednášky jsou na univerzitě realizovány v omezené podobě. Necelá pětina studentů označila, že byly využívány často či velmi často. Mírně nadprůměrné zastoupení streamovaných přednášek bylo na Fakultě tělesné výchovy a sportu (25 % studentů označuje využívání za časté či velmi časté), Lékařské fakultě v Hradci Králové (25 %) a Fakultě sociálních věd (31 %). Významný skok je zaznamenán u Právnické fakulty, kde až 81 % studentů označuje tento prvek za často využívány.
Z vizualizace níže je patrné silné zastoupení lékařských fakult, kde není prvek streamovaných přednášek silně zastoupen (4 % - 25 %), ale na druhou stranu je zde silný požadavek na posílení tohoto prvku ve vzdělávání (37-55 %). Nutnost posílení prvku distančního vzdělávání je znatelná také u teologických a humanitních fakult. Relativně vyrovnané hodnoty, tzn. prvek je využíván často či velmi často a obdobný podíl respondentů by chtěl prvek posilovat, se nachází na přírodovědeckých fakultách a sociálněvědních fakultách s výjimkou Pedagogické fakulty (výrazné posílení prvku při současném malém využívání) a Právnické fakulty (velmi silné využívání prvku, a slabá nutnost posílit tento prvek).
Oproti streamovaným přednáškám jsou streamované semináře na univerzitě využívány v o něco málo menší míře (11 %) a situace napříč UK je značně proměnlivá. Studenti na univerzitě označili jejich užívání za časté či velmi časté pouze v maximálně 26 % případů. Prvek ve vzdělávání by posílilo v průměru 24 % studentů. Pouze u Fakulty tělesné výchovy a sportu a Fakulty sociálních věd označili studenti, že je prvek ve vzdělávání často využíván a menší podíl studentů by stál o jeho posílení. Ostatní fakulty jsou nad touto hranicí a jejich studenti se vyjadřují k silnějšímu posílení prvku, a to od 11 % (Filozofický fakulta, Matematicko-fyzikální fakulta) až po 46 % studentů (Evangelická teologická fakulta, Lékařská fakulta v Hradce Králové).
Hybridně organizované přednášky či semináře jsou na univerzitě realizovány také omezeně (17 % studentů označuje jejich využívání za časté či velmi časté). Míra využití u jednotlivých fakult se nejčastěji pohybuje do 20 %. Výjimku tvoří Fakulta sociálních věd (využití 40 %) a Právnická fakulta (využití 55 %), ale i mezi těmito fakultami je podstatný rozdíl v nutnosti posílení prvku. Zatímco na Právnické fakultě je relativně slabá nutnost posílení tohoto prvku (16 %), u Fakulty sociálních věd je to podstatně výraznější (46 %). V obecné rovině 42 % studentů by stálo o posílení tohoto prvku a u většiny fakult (kromě Právnické fakulty) lze sledovat deficit, kdy je využívání hybridních přednášek a seminářů podstatně slabší, než je nutnost jeho posílení.
Necelá třetina studentů se setkává s využívání archivovaných online přednášek. Mezi distančními prvky ve vzdělávání se jedná o prvek, na jehož posílení cílí velká část studentů, a to bez výjimky napříč fakultami (od 45 % do 80 % chce jeho posílení). Na Právnické fakultě se jedná o často využívaný prvek (94 %), ale i hodnota jeho posílení je výrazná (45 %). U ostatních fakult je hodnota využití nižší (do 36 %), s výjimkou zmíněné Právnické fakulty, dále Lékařské fakulty v Plzni (58 %) a Matematicko-fyzikální fakulty (61 %). Obecně lze říci, že na všech fakultách univerzity je silný tlak na posílení archivovaných online přednášek ve vzdělávacím procesu.
Na rozdíl od online archivovaných přednášek je využití online seminářů nižší (průměr za univerzitu 16 %), jeho posílení není také tak žádané, jako v případě přednášek, ale je stále výrazné (45 %). Při pohledu na jednotlivé fakulty není vidět žádný jednotný vzorec, co se týče oblastí vzdělávání. Zatímco ale studenti všech fakult se s prvkem setkávali v omezené míře (do 27 %), jeho posílení chce 30 % a více studentů (s výjimkou Právnické fakulty, kde je požadavek pouze u necelé pětiny studentů). Opět se tedy jedná o oblast, která by si na univerzitě zasloužila výraznější pozornost.
O hostující přednášející v online podobě není takový zájem jako o již zmíněné prvky ve vzdělávání. Pouze necelá pětina studentů na univerzitě chce jeho posílení a tuto hranici překonávají svými požadavky pouze studenti Katolické teologické fakulty (25 %), Právnické fakulty (26 %) a Evangelické teologické fakulty (39 %). Zbytek fakult se pohybuje v průměrné a podprůměrné hodnotě za univerzitu. V průměru je na univerzitě tento prvek využíván ve 13 % případů, nejvíce pak u Fakulty tělesné výchovy a sportu, kde čtvrtina studentů označila prvek za často či velmi často využívaný.
Pětina studentů univerzity využívá online konzultace, zatímco necelá čtvrtina by stála o jeho posílení. Na jedné straně jsou zde lékařské fakulty, kde nejsou online konzultace až tak často využívány (do 15 %), ale požadavek na jeho posílení je u některých relativně vysoký (17-33 %). Na druhé straně vizualizace jsou teologické fakulty, kde je silnější využívání (21-27 %), ale tlak na posílení online konzultací je ještě výraznější (35-39 %). Skupina humanitních a sociálně vědních fakult (s výjimkou Právnické fakulty) je shluknuta v místech, kde je za celou univerzitu nejsilnější využívání prvku během studia (29-32 %), ale mezi fakultami existují podstatné rozdíly v posilování prvku, a to od 15 % u Fakulty tělesné výchovy a sportu až po Pedagogickou fakultu (34 %).
Pětina studentů na univerzitě hodnotí využívání prvku zkoušení a testování online jako časté či velmi časté. Posílení prvku si přeje téměř čtvrtina respondentů, ale mezi fakultami jsou v obou ukazatelích významné rozdíly. Například na Husitské teologické fakultě využívá často tento prvek pouze 13 % studentů a jeho posílení si přeje více než polovina (53 %). Na druhé straně je Fakulta sociálních věd, kde je velmi výrazný podíl využívání tohoto prvku (62 %), ale i přesto si přeje 30 % studentů ještě větší posílení tohoto prvku. Podprůměrná nutnost posílení prvku je například u Přírodovědecké fakulty (19 %), Katolické teologické fakulty, 3. lékařské fakulty (obě 13 %), Matematicko-fyzikální fakulty (12 %) a Lékařské fakulty v Hradce Králové, která vykazuje také velmi nízký podíl využívání (4 %).
Spolu s hostujícími profesory se jedná o prvek distančního vzdělávání, který si studenti přejí nejméně posilovat. I tak se k jeho posílení vyjádřilo 21 % studentů. Silné zastoupení LMS kurzů je na Lékařské fakultě v Plzni (79 %), přesto je zde velmi silná akcentace jeho posílení (42 %). Moodle kurzy jsou dále často využívány na sociálněvědních fakultách, ale i na Farmaceutické fakultě (55 %) a Lékařské fakultě v Hradci Králové (54 %). Mezi fakulty, kde studenti stojí o výrazné posílení patří, kromě zmiňované Lékařské fakulty v Plzni, také 1. lékařská fakulta (38 %) a Husitská teologická fakulta (35 %).
Do vědecké činnosti bylo do posledního ročníku svého studia zapojeno na Univerzitě Karlově v průměru 17 % studentů. U bakalářských studijních programů je tento podíl nižší (11 %), naopak dlouhé magisterské a navazující magisterské studijní programy vykazují silnější zapojení (21 %, resp. 23 % u navazujícího magisterského studia). Velmi vysoké zapojení oproti průměrným hodnotám za univerzitu vykazují čtyři fakulty: Přírodovědecká fakulta, Farmaceutická fakulta (obě 35 %), 3. lékařská fakulta (30 %) a Matematicko-fyzikální fakulta (27 %). I u těchto fakult v obecné rovině platí, že zapojení studentů do vědecké činnosti je podstatně vyšší u magisterských studijních programů, než je tomu u programů bakalářských. Např. studenti Přírodovědecké fakulty se v 21 % účastní vědecké činnosti v bakalářských studijních programech, u navazujících magisterských programů je tomu až v případě 52 % studentů.
Téměř čtvrtina studentů na Univerzitě Karlově by se chtěla zapojit do vědecké činnosti, ale neučinila tak. Napříč jednotlivými typy studijních programů jde o relativně konzistentní hodnoty. V rámci fakult jsou však značné rozdíly. Významný podíl studentů, který by se chtěl zapojit do vědecké činnosti je na Fakultě sociálních věd (36 %), 2. lékařské fakultě (31 %) a Fakultě humanitních studií (29 %). V případě Fakulty sociálních věd je patrný drobný rozdíl této odpovědi napříč jednotlivými typy studijních programů. U bakalářských studijních programů by se chtělo zapojit do vědecké činnosti 32 % studentů, u navazujícího magisterského studia je to 39 % studujících. U Fakulty humanitních studií je naopak významná touha po zapojení u studentů bakalářských studijních programů (35 %), než je tomu v případě navazujícího studia (21 %).
Třetina studentů na univerzitě nemá o možné vědecké činnosti žádné informace. Nejpalčivější je situace na Pedagogické fakultě (55 % studentů), Fakultě tělesné výchovy a sportu (46 %) a Fakultě humanitních studií (43 %). Rozdíly mezi typy studijních programů existují. V obecné rovině studenti v bakalářských studijních programech mají méně informací o vědecké činnosti, než je tomu u studentů navazujících programů. Studenti se mohli v dotazníku vyjádřit i tak, že nemají zájem o zapojení se do vědecké činnosti. Učinila tak přibližně čtvrtina studujících.
Studenti byli dotazováni na časové rozvržení jejich týdne (otázka: Odhadněte, prosím, kolik hodin týdně trávíte v tomto akademickém roce následujícími aktivitami?), a to z hlediska čtyř oblastí (kontaktní výuka, samostudium, výdělečná pracovní činnost a neplacená praxe či dobrovolnictví. Následující dva grafy na danou problematiku nahlížejí ze dvou úhlů pohledu – (1) jaké procento studentů tráví vybranými aktivitami maximálně 10 hodin a (2) jaké procento studentů netráví aktivitami žádný čas. Při analýze výsledků je třeba mít na paměti, že studenti jsou oslovováni v posledním roce standardní doby svého studia. Velmi tedy záleží na tom, kolik studijních povinností dokázal student do této doby splnit a kolik hodin mu např. zabere kontaktní výuka na fakultě, případně jaké množství času nyní má na jiné činnosti nesouvisející se studiem.
Za Univerzitu Karlovu jako celek se do 10 hodin týdně účastní kontaktní výuky 52 % studentů, samostudia 42 % studentů, 23 % pracuje do 10 hodin týdně a 33 % se účastní neplacené praxe či dobrovolnické činnosti. Studentů, kteří pracují nad 40 hodin týdně v placeném zaměstnání je 7 %. Pokud se podíváme na jednotlivé oblasti podrobněji, kontaktní výukou do 10 hodin týdně tráví čas nejčastěji studenti Fakulty sociálních věd (72 %) ale obdobně jsou na tom i další humanitní, sociálně vědní a teologické fakulty, které se většinou pohybují nad průměrnou hodnotou za univerzitu. Výjimku tvoří z těchto fakult Evangelická teologická fakulta (46 %). Naopak větší vytížení kontaktní výukou je v případě lékařských fakult a Matematicko-fyzikální fakulty. V oblasti samostudia vybočují teologické fakulty, kde studenti ve velké míře tráví do 10 hodin samostudiem (55-77 % studentů). Obdobně výrazně je na tom také Fakulta tělesné výchovy a sportu (68 %). Výdělečnou pracovní činností tráví do 10 hodin času přibližně čtvrtina studentů. Hodnoty napříč fakultami se pohybují se v rozmezí 7 % (Právnická fakulta) do 36 % (Fakulta tělesné výchovy a sportu, Matematicko-fyzikální fakulta). Podstatný pohled na problematiku přináší podíl studentů, kteří se nezapojují do výdělečné pracovní činnosti. Zatímco u zmiňované Fakulty tělesné výchovy a sportu se nezapojuje do výdělečné činnosti 10 % studentů, u Matematicko-fyzikální fakulty je tomu v případě 43 % studentů. Tzn. že zatímco u Fakulty tělesné výchovy a sportu se zapojuje do výdělečné pracovního činnosti 90 % studentů, u Matematicko-fyzikální fakulty se zapojuje pouhých 57 % (více viz dále). Obdobné platí i pro zapojování do neplacené praxe či dobrovolnictví, kde je podstatný pohled na osoby, které se do této oblasti vůbec nezapojují. V obecné rovině se na univerzitě zapojuje do dobrovolnictví třetina studentů, a to v objemu do 10 hodin týdně. Zapojování nad tuto hranici není tak časté.
Z předdefinovaných odpovědí studenti netráví žádný čas v rámci neplacené stáže či dobrovolnictvím v polovině případů (53 %), výdělečnou pracovní činnost nezastává 23 % studentů a minimum studentů nevěnuje žádný čas kontaktní výuce či samostudiu (0-5 %). Z hlediska kontaktní výuky do vyhodnocení vstupuje fakt, že se student nachází v posledním ročníku studia a v případě, že má hotové všechny povinnosti, nemusí docházet do sídla fakulty na výuku. Tato možnost byla nejvíce zastoupena na Farmaceutické fakultě (30 % studentů nedochází na kontaktní výuku), Lékařské fakultě v Plzni (21 %) a Lékařské fakultě v Hradci Králové (17 %). U zbytku fakult je tato hodnota do 10 %. Studenti, kteří netráví žádný čas samostudiem se vyskytují pouze na Fakultě sociálních věd (2 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (3 %). Do tohoto vyhodnocení může také vstupovat fakt ukončování studia.
Výdělečnou pracovní činnost nezastává v průměru 23 % studentů na UK, ale v rámci fakult je situace významně proměnlivá, a to od významné většiny studentů, která se nezapojuje do výdělečné činnosti, jako je tomu v případě lékařských fakult, jmenovitě Lékařské fakulty v Hradce Králové (75 % studentů se nezapojuje) a Lékařské fakulty v Plzni (79 %), až po fakulty s velkým podílem pracujících studentů - teologické fakulty, kde pracuje 90 % a více studentů, či sociálně-vědní a humanitní fakulty (viz graf níže). Obecně lze říci, že na univerzitě často vůbec nepracují studenti lékařských fakult, včetně Farmaceutické fakulty, Matematicko-fyzikální fakulty a naopak velmi často jsou do výdělečné činnosti zapojeni studenti teologických, humanitních, sociálně-vědních fakult.
Necelá desetina studentů tráví v práci více než 40 hodin týdně. Zastoupení takové pracovní dotace je nejčastěji u studentů teologických fakult, dále je také časté u Pedagogické fakulty (15 %), Fakulty humanitních studií, Fakulty sociálních věd a 1. lékařské fakulty. Právě až na výjimku 1. lékařské fakulty existuje jistá korelace mezi grafem výše (student netráví žádný čas výdělečnou pracovní činností) a grafem níže (výdělečná pracovní činnost nad 40 hodin týdně). Situace je značně odlišná mezi formami studia. U prezenční formy studia tráví více než 40 hodin týdně v práci pouze necelá 3 %, u distanční a kombinované formy je to třetina studentů.
Studenti byli dotazováni na dvě otázky spojené se zakončováním svého studia. Vzhledem k tomu, že oslovováni byli studenti, kteří se nacházejí v posledním ročníku standardní doby studia, mohli kvalifikovaně odpovědět na otázku, zdali dokončí studium ve standardní době studia. Mírná většina studentů (58 %) předpokládala, že se tak stane. Zatímco u lékařských fakult je podíl studentů, který si myslí, že dokončí studium ve standardní době studia, nadprůměrný (68-96 %), u Filozofické fakulty, Husitské teologické fakulty a Fakulty humanitních studií si to myslí znatelně méně studentů (26-41 %).
Druhá otázka směřovala na výběr tématu závěrečné práce (jak si téma zvolili). Většina respondentů formulovala téma kvalifikační práce samostatně a následně hledala vhodného vedoucího (37 %), případně si téma formulovali na základě doporučení či konzultace se svým budoucím vedoucím (26 %). Otázky na volbu tématu kvalifikační práce byly relevantní pouze pro studijní programy, kde je psaní kvalifikační práce součástí studia.
Studenti měli možnost hodnotit čtyři velké oblasti týkající se jejich studia. První oblastí bylo obecné hodnocení týkající se informovanosti studentů (pravidla studia, uplatnitelnost absolventů, výměnné pobyty) a hodnocení poskytovaných služeb (dostupnost studijních podkladů poradenských služeb, studijního oddělení), následovalo dvanáct otázek, kde měl student hodnotit, jak velký podíl vyučujících odpovídal konkrétním tvrzením. Následovala oblast materiálního zabezpečení studijního programu (kapacita, vybavenost a dostupnost místností, IT vybavení, kvalita připojení a dostupnost elektronických informačních zdrojů) a část byla zakončena osobním hodnocením studentů k jednotlivým výrokům, které vycházejí z vlastního vnímání potřeb.
V první části, kde měli studenti možnost hodnotit své studium, jim byly položeny otázky, které se týkaly informovanosti studentů a hodnocení poskytovaných služeb. Mezi otázky hodnocení informovanosti patřila spokojenost se srozumitelností pravidel studia, s informacemi o možnostech uplatnění absolventů či absolventek v praxi, dále otázky spojené se službami a zlepšením studijního komfortu, jako je např. dostupnost studijních podkladů, rozsah nabídky zahraničních výměnných pobytů, kvalita poradenských služeb souvisejících se studiem, hodnocení studijního oddělení či přístup vyučujících ke studujícím. Respondent měl možnost dané otázky hodnotit na škále 1 (velmi spokojen) až 5 (velmi nespokojen).
Z přehledu níže je patrné, že spokojenost s uvedenými službami a informovaností je dobrá. Polovina a více respondentů je spokojena s jednotlivými položkami, přičemž nejvíce jsou studenti spokojeni s přístupem vyučujících ke studujícím (70 % spokojeno), s dostupností studijních podkladů (66 %) a s fungováním studijního oddělení (65 %). Mezi fakultami existují rozdíly, které jsou v samostatných kategoriích popsány.
Pokud se s danou službou student nesetkával, či ji nevyužil, mohl hodnotit oblast jako "nedokážu posoudit". Z přehledu níže je patrné, že dvě oblasti studenti příliš nevyužívají. Jsou jimi poradenské služby a zahraniční mobility. U obou položek se 30 % studentů vyjádřilo, že danou službu nedokáže posoudit.
Se srozumitelností pravidel studia je spokojena nadpoloviční většina studentů (62 %). Významnější spokojenost (nad tři čtvrtiny dotázaných) je viditelná u několika fakulta – 3. lékařské fakulty (76 %), Lékařské fakulty v Plzni (78 %), Matematicko-fyzikální fakulty (82 %), Lékařské fakulty v Hradci Králové (83 %) a Husitské teologické fakulty (88 %). Naopak velmi nízká spokojenost je na Fakultě humanitních studií (40 %).
Spokojenost s informovaností v oblasti uplatnitelnosti absolventů je výrazně kolísavá. Na jedné straně jsou fakulty, kde je spokojenost s informovaností vysoká: Pedagogická fakulta (72 %), Evangelická teologická fakulta (73 %), Farmaceutická fakulta (74 %) a 3. lékařská fakulta (81 %). Na druhé straně jsou fakulty s velmi podprůměrnými hodnotami, především Přírodovědecká fakulta (38 %) a Fakulta humanitních studií (30 %). Spokojenost studentů s informovaností o možnostech uplatnění nemusí souviset přímo s tím, že fakulta vyučuje profesně orientované studijní programy. Například u tří lékařských fakult dosahuje spokojenost s informovaností lehce podprůměrných hodnot (Lékařská fakulta v Hradci Králové, 1. lékařská fakulta, 2. lékařská fakulta).
Výsledky spokojenosti s nabídkou zahraničních pobytů mohou být významně ovlivněny nízkým počtem odpovědí ve spojením s velkým podílem studentů, kteří odpověděli, že danou oblast nedokážou posoudit, protože se s ní nesetkali, případně ji nevyužili (učinilo tak 30 % studentů). Toto ovlivnilo i nejvyšší a nejnižší zaznamenanou spokojenost (Evangelická teologická fakulta a Lékařská fakulta v Hradci Králové na druhé straně spektra). Proto tyto výsledky budou zpřesněny v příštích letech. Z fakult, které vykazovaly větší počet respondentů, je v této oblasti velká spokojenost na Fakultě sociálních věd (79 %) a 3. lékařské fakultě (71 %). Naopak významně nižší spokojenost je zaznamenána u Pedagogické fakulty (36 %), 1. lékařské fakulty (33 %), Fakulty tělesné výchovy a sportu a 2. lékařské fakulty (obě 29 %).
V obecné rovině je dostupnost studijních podkladů jednou z nejlépe hodnocených položek spokojenosti (66 % studentů spokojeno). Významná spokojenost panuje na Matematicko-fyzikální fakultě (87 % studentů spokojeno), ale je zde i významný počet fakult, kde je spokojeno okolo tří čtvrtin studentů (Přírodovědecká fakulta, Evangelická teologická fakulta, Husitská teologická fakulta, Fakulta sociálních věd, Farmaceutická fakulta a 3. lékařská fakulta). Výrazně podprůměrná spokojenost v této oblasti je na 1. lékařské fakultě, 2. lékařské fakultě, Fakultě tělesné výchovy a sportu (necelá polovina studentů je spokojena) a na Lékařské fakultě v Hradci Králové (přibližně třetina studentů je spokojena).
Spokojenost s poradenskými službami je na jednotlivých fakultách značně rozkolísaná. V rámci univerzity je spokojena se službami polovina studentů, přičemž 30 % studentů poradenské služby nevyužívalo, či se s nimi nesetkalo, a proto danou oblast nehodnotili. Společně s nízkým počtem respondentů to může způsobovat u některých fakult významné ovlivnění výsledků. Velmi nízká spokojenost s kvalitou poradenských služeb panuje na 2. lékařské fakultě, Fakultě tělesné výchovy a sportu, Lékařské fakultě v Hradci Králové a 1. lékařské fakultě (spokojenost pouze čtvrtiny studujících). Naopak velmi výrazná spokojenost s touto službou panuje na Matematicko-fyzikální fakultě (78 %) a Husitské teologické fakultě (77 %).
Značně kolísavých hodnot dosahuje spokojenost s fungováním studijního oddělení. Průměrná spokojenost na univerzitě s touto položkou je lehce nadpoloviční (65 %), přičemž se jedná o jednu z nejlépe hodnocených služeb. Je zde však velmi výrazný počet fakult, kde jsou spokojeny více než tři čtvrtiny studentů – Evangelická teologická fakulta (75 %), Fakulta humanitních studií (77 %), Fakulta sociálních věd (77 %), Husitská teologická fakulta (88 %), 2. lékařská fakulta (89 %) a 3. lékařská fakulta (94 %), naopak významně méně jsou se službou spokojeni studenti na Farmaceutické fakultě (22 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (17 %).
Studenti ze všech zobrazených položek nejlépe hodnotili přístup vyučujících ke studujícím (spokojenost 70 %). U pěti fakult bylo s přístupem spokojeno více než 80 % studujících (Fakulta humanitních studií, Husitská teologická fakulta, Filozofická fakulta, Evangelická teologická fakulta a Matematicko-fyzikální fakulta). Významná nespokojenost s přístupem vyučujících ke studujícím panuje na 1. lékařské fakultě (pouze 24 % studentů spokojeno) a 2. lékařské fakultě (22 %).
V rámci studentského dotazníku byla hodnocena také spokojenost studentů s infrastrukturou, studijním zázemím a materiálním zabezpečením studijního programu. Studenti měli možnost hodnotit velikosti výukových prostor vzhledem k počtu studujících, vybavenost jak přednáškových místností, tak i místností pro praktickou výuku (semináře, laboratoře), případně dostupnost prostor k neformálnímu setkávání v rámci kampusu. Dále hodnotili kvalitu internetového připojení a IT vybavení, otevírací dobu a lokaci studoven a knihoven a dostupnost elektronických informačních zdrojů. Jednotlivé položky hodnotili na škále 1 (velmi spokojen) až 5 (velmi nespokojen).
Z přehledu níže je patrná výrazně nadprůměrná spokojenost s dostupností elektronických informačních zdrojů (75 % studentů spokojeno), otevírací dobou a lokací knihoven a studoven (74 %) a vybaveností místností pro praktickou výuku (73 %). Ale i spokojenost s ostatním zázemím je nadprůměrná (pohybuje se od 61 do 75 %). Výjimku tvoří dostupnost prostor k neformálnímu setkání v rámci kampusu, se kterou je spokojeno pouze 41 % studentů. Jak ukazují podkapitoly níže, spokojenost napříč fakultami je v jednotlivých oblastech proměnlivá.
Studenti se také mohli vyjádřit, pokud dané zázemí či infrastrukturu nevyužívali (možnost „nedokážu posoudit“). To se týká především vybavenosti místností pro praktickou výuku a kvality IT vybavení, které v průměru za celou univerzitu nevyužívala přibližně čtvrtina respondentů.
Nejvyšší spokojenost panuje mezi studenty s dostupností elektronických informačních zdrojů (tři čtvrtiny studentů v průměru s oblastí spokojeny). Na třech fakultách panuje výrazná spokojenost s oblastí – na Matematicko-fyzikální fakultě (84 %), Evangelické teologické fakultě (89 %) a Farmaceutické fakultě (90 %). Naopak významná nespokojenost je na Katolické teologické fakultě (pouze 57 % studentů spokojeno) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (48 %).
Značně proměnlivá je při pohledu na jednotlivé fakulty spokojenost studentů s otevírací dobou a lokací studoven a knihoven. V průměru za univerzitu jsou spokojeny necelé tři čtvrtiny studentů, kdy na třech fakultách přesahuje spokojenost respondentů výrazně 80 % - 3. lékařská fakulta (87 %), Lékařská fakulta v Plzni (89 %) a Husitská teologická fakulta (93 % - zde však může být hodnota ovlivněna nižším počtem respondentů). Na druhé straně spektra se nacházejí dvě fakulty s výrazným propadem ve spokojenosti (Fakulta tělesné výchovy a sportu a 2. lékařská fakulta), u kterých je ale také zaznamenán nižší počet respondentů, což ve spojitosti s vyšším počtem respondentů, který dané zázemí nevyužil (u Fakulty tělesné výchovy a sportu až 31 %), značně zkresluje výsledky. Budoucí průzkumy tak danou oblast popíší přesněji.
Na spokojenost s vybaveností místností pro praktickou výuku je nutné nahlížet skrze počty studentů, kteří dané místnosti využívali ke svému studiu. Problematika se nejlépe ilustruje na čtyřech fakultách s největší spokojeností – Matematicko-fyzikální fakultě (83 % spokojeno), Fakultě humanitních studií (87 %), Husitské teologické fakultě (89 %) a Přírodovědecké fakultě (91 %). Zatímco na Přírodovědecké fakultě nevyužívalo tuto infrastrukturu 7 % studentů, na Matematicko-fyzikální fakultě to byla necelá čtvrtina studentů, na Fakultě humanitních studií a Husitské teologické fakultě necelá polovina studentů. V kombinaci s velmi nízkým počtem respondentů jsou (především u Husitské teologické fakulty) výsledky zkresleny. Podprůměrná spokojenost panuje na Filozofické fakultě (52 %) a 1. lékařské fakultě (55 %), kde jsou také značné rozdíly ve využívání infrastruktury (třetina studentů Filozofické fakulty nevyužívala, zatímco na 1. lékařské fakultě to bylo pouhých 14 %), ale počet respondentů byl větší.
U spokojenosti s vybaveností přednáškových místností je zřejmá dělící linie – zatímco většina fakult se pohybuje v hodnotách nadprůměrné spokojenosti (70-89 %) ve srovnání s průměrem univerzity (70 %), u pěti fakult jsou výsledky spokojenosti výrazně nižší. Jedná se o Právnickou fakultu (58 %), Fakultu sociálních věd (58 %), 1. lékařskou fakultu (56 %), 3. lékařskou fakultu (52 %) a Filozofickou fakultu (50 %). Oproti ostatnímu hodnocenému zázemí je vybavenost přednáškových místností posuzována valnou většinou studentů (pouze 2,2 % studentů odpovědělo, že nedokáže danou oblast posoudit).
Výrazná spokojenost s velikostí výukových prostor vzhledem k počtu studujících je na teologických fakultách (spokojeno je více než 88 % studentů) a přírodovědeckých fakultách (Přírodovědecká fakulta 80 %, Matematicko-fyzikální fakulta 90 %). Naopak podprůměrná spokojenost panuje na pražských lékařských fakultách, obzvlášť na 3. lékařské fakultě (30 %) a dále na Filozofické fakultě (46 %). Ke spokojenosti s velikostí výukových prostor se vyjádřili téměř všichni studenti.
Na univerzitě je průměrně spokojeno s kvalitou IT vybavení 63 % studentů, většina studentů je s oblastí spíše spokojena, na některých fakultách výrazně nadprůměrně, jako je tomu např. na Lékařské fakultě v Hradci Králové (80 %), Farmaceutické fakultě (82 %), Fakultě humanitních studií (83 %) a Lékařské fakultě v Plzni (87 %). U tří fakult je spokojenost pod 50 % - na Právnické fakultě (46 %), 2. lékařské fakultě (41 %) a Filozofické fakultě (40 %). Do vyhodnocení opět vstupuje fakt, že téměř čtvrtina studentů oblast nehodnotila.
S výše popsanou oblastí je spojena i další otázka spokojenosti, a to posouzení internetového připojení, které dosahuje značně proměnlivých hodnot. Zatímco na některých fakultách je spokojena většina studentů (okolo 75 % a více – např. Matematicko-fyzikální fakulta, Lékařská fakulta v Plzni, Lékařská fakulta v Hradci Králové, 3. lékařská fakulta a Husitská teologická fakulta), na straně druhé je spokojena polovina studentů (2. lékařská fakulta, Evangelická teologická fakulta, Katolická teologická fakulta), případně je spokojenost studentů ještě nižší, jako je tomu např. u Přírodovědecké fakulty (39 %) a Fakulty tělesné výchovy a sportu (23 %).
Spokojenost v této oblasti dosahuje mezi jednotlivými fakultami velmi proměnlivých hodnot, a to od spokojenosti silné většiny studentů (94 % u Lékařské fakulty v Plzni) až po minimální spokojenost (16 % u 1. lékařské fakulty). Mezi fakulty, kde panuje výraznější spokojenost (60-70 %) patří Fakulta tělesné výchovy a sportu, Husitská teologická fakulta a Farmaceutická fakulta. Naopak u Právnické fakulty, Fakulty sociálních věd a 2. lékařské fakulty je spokojena pouze necelá třetina studentů.
Studenti měli možnost v obecné rovině hodnotit své vyučující, když sdělovali, jaké procento vyučujících ve studovaném programu odpovídá vybraným tvrzením. Mezi jednotlivá tvrzení patřila jazyková vybavenost jak zahraničních, tak i českých vyučujících (pro anglický jazyk), zdali jsou vyučující dobře připraveni na výuku, podávají výklad srozumitelným způsobem a navazují na dosavadní znalosti studentů, zdali se k nim chovají profesionálně, mají zájem o to, zda student dobře rozumí probírané látce, zda dodržují předem stanovená pravidla hodnocení a dávají studentům adekvátní zpětnou vazbu k jejich práci, zda motivují studenty ke studiu a jsou dostupní v konzultačních hodinách, příp. komunikují dobře skrze moderní technologie. Škála s podílem vyučujících, kteří odpovídají tvrzení, byla rozdělena na pět částí po 20 % (100–80 %; 80–60 %...). Graf níže zobrazuje podíl respondentů, kteří označili, že danému tvrzení odpovídá nadpoloviční většina vyučujících, tj. 60-100 % (dvě pozitivní hodnoty z pětibodové škály). Kapitoly níže se věnují každému tvrzení samostatně.
Kromě toho se mohl respondent vyjádřit k tvrzení, že pro něj daný výrok není relevantní. To se týká především tvrzení týkající se jazykové vybaveností vyučujících (51 % u zahraničních vyučujících a 32 % u českých vyučujících), kdy se student s největší pravděpodobností nesetkával s výukou v cizím jazyce, a dále položky s dostupností vyučujících během konzultačních hodin (32 % respondentů).
Většina vyučujících je hodnocena pozitivně napříč UK. Na většině fakultách se tak shoduje 80 % a více studentů. Na třech fakultách je podíl spokojenosti nižší – jedná se o 2. lékařskou fakultu, Filozofickou fakultu a Katolickou teologickou fakultu. Do vyhodnocení odpovědi zasahuje větší počet studentů, kteří označují danou otázku za nerelevantní pro jejich studium (51 %).
Studenti ve velké míře souhlasí s tím, že se vyučující chovají profesionálně. Studenti na většině fakult označují, že se tak chová většina vyučujících v 80 % případů. O něco málo nižší podíl respondentů se takto vyjádřil na 2. lékařské fakultě (78 %) a 3. lékařské fakultě (76 %). Ještě méně studentů hodnotilo své vyučující, že se chovají profesionálně, na 1. lékařská fakultě (60 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (52 %).
S tvrzením, že většina vyučujících se na výuku dobře připravuje, studenti veskrze souhlasí. Na většině fakult s tím souhlasí 85 % a více studentů, studenti tří fakult označují dobrou přípravu vyučujících na výuku u tří čtvrtin vyučujících (Lékařská fakulta v Plzni, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 3. lékařská fakulta) a na třech lékařských fakultách se hodnocení pohybuje mezi 50-60 % (Lékařská fakulta v Hradci Králové, 2. lékařská fakulta a 1. lékařská fakulta).
Vyučující na Univerzitě Karlově dodržují předem nastavená pravidla hodnocení (86 %). Větší nespokojenost panuje na Katolické teologické fakultě (75 %), Fakultě tělesné výchovy a sportu (72 %) a Lékařské fakultě v Hradci Králové (70 %). Značně negativní hodnoty (menší podíl vyučujících, kteří pravidla dodržují) se nachází na Právnické fakultě (61 %), 1. lékařské fakultě (60 %) a 2. lékařské fakultě (56 %).
Studenti většího počtu fakult uvádějí, že s dostupností vyučujících během konzultačních hodin není problém, resp. že většina vyučujících je dostupná (89 %-100 %). Čtyři fakulty mají v dané oblasti naopak větší počet vyučujících, kteří nejsou dostupní – jedná se o Fakultu tělesné výchovy a sportu (67 %), Lékařskou fakultu v Hradci Králové (64 %), 1. lékařskou fakultu (55 %) a 2. lékařskou fakultu (50 %). Vyhodnocení otázky ovlivňuje větší podíl respondentů, kteří danou oblast označili za nerelevantní (32 %).
Na univerzitě lze označit tři oblasti podle spokojenosti s jazykovou vybaveností českých vyučujících pro výuku v anglickém jazyce. Zatímco na většině fakult s ní není problém (80 % a více hodnotí oblast pozitivně); je zde silnější zastoupení fakult s lehce nadprůměrným hodnocením v této oblasti (Pedagogická fakulta 69 %, 2. lékařská fakulta 64 %, Právnická fakulta 60 %, 3. lékařská fakulta 53 % a Lékařská fakulta v Plzni 50 %). V případě tří fakult se objevuje podprůměrné hodnocení oblasti (1. lékařská fakulta 47 %, Fakulta tělesné výchovy a sportu 38 % a Katolická teologická fakulta 25 %). Vyhodnocení otázky ovlivňuje větší podíl respondentů, kteří danou oblast označili za nerelevantní (32 %).
S tvrzením, že většina vyučujících přednáší látku srozumitelným způsobem, souhlasí na univerzitě v průměru 78 % studentů. Zatímco na 3. lékařské fakultě je hodnota mírně pod tímto průměrem (73 %), další čtyři fakulty vykazují výraznější propad – Fakulta tělesné výchovy a sportu (59 %), Lékařská fakulta v Hradci Králové (58 %), 1. lékařská fakulta (53 %) a 2. lékařská fakulta (44 %).
Oblast je vnímána mezi fakultami značně rozdílně. Zatímco 94 % studentů u Matematicko-fyzikální fakulty souhlasí, že komunikace s vyučujícími prostřednictvím moderních technologií funguje dobře, u 1. lékařské fakulty je to pouhých 37 %. Průměrná hodnota za celou univerzitu se pohybuje okolo 72 %. Výrazně podprůměrných hodnot dosahují, kromě zmíněné 1. lékařské fakulty, ještě Lékařská fakulta v Plzni (40 %), 2. lékařská fakulta (39 %) a Fakulta tělesné výchovy a sportu (38 %).
Necelé tři čtvrtiny studentů na univerzitě (71 %) vnímají, že vyučující ve svých kurzech navazují na dosavadní znalosti studujících. Lehce pod tímto průměrem je hodnocení na Přírodovědecké fakultě (70 %) a Fakultě sociálních věd (69 %), Právnické fakultě (61 %). Na 3. lékařské fakultě (58 %) a Katolické teologické fakultě (56 %) jsou hodnoty pod průměrem výraznější. U čtyř fakult se pak pohybují pod 50 % - u 1. lékařské fakulty (49 %), Fakulty tělesné výchovy a sportu (48 %), Lékařské fakulty v Hradci Králové (48 %) a 2. lékařské fakulty (37 %).
Vyučující ve velké míře (průměr za UK 70 %) projevují zájem o to, zda studující rozumí probírané látce, ale hodnoty mezi fakultami jsou značně rozdílné. Zatímco na Farmaceutické fakultě a Husitské teologické fakultě studující ve velké míře souhlasí s tímto tvrzením (88 % a více), u čtyř fakult je zájem vyučujících hodnocen podstatně níže. Jedná se o 1. lékařskou fakultu (46 %), Právnickou fakultu (42 %), 2. lékařskou fakultu (41 %) a Fakultu tělesné výchovy a sportu (35 %).
Na univerzitě je pouze lehce nadprůměrně vnímáno tvrzení, že většina vyučujících dává studujícím adekvátní zpětnou vazbu k jejich práci (62 %). Hodnocení tvrzení na jednotlivých fakultách je ale značně proměnlivé. Zatímco na Husitské teologické fakultě (94 %) a Evangelické teologické fakultě (85 %) je výrazný podíl vyučujících, který tuto zpětnou vazbu dle mínění respondentů poskytuje, na následujících fakultách to není ani polovina vyučujících – Fakulta tělesné výchovy a sportu (39 %), Lékařská fakulta v Hradci Králové (39 %), 1. lékařská fakulta (30 %), Právnická fakulta (29 %), 2. lékařská fakulta (19 %).
Tvrzení, že většina vyučujících motivuje studující ke studiu, je z nabízených tvrzení nejhůře hodnocené. Na celé univerzitě tak hodnotilo většinu vyučujících pouze 53 % studentů. Výrazně podprůměrné hodnoty jsou zaznamenány na Lékařské fakultě v Hradci Králové (33 %), Fakultě tělesné výchovy a sportu (31 %), lékařské fakultě (28 %), Právnické fakultě (24 %) a 2. lékařské fakultě (19 %).
Studenti se měli možnost vyjádřit také k tomu, jak osobně vnímají studijní program, a to skrze sedm položek popisujících jejich osobní vnímání. Vyjadřovali se, zdali se cítí ve studijním programu respektováni, cítí se bezpečně, zda je ve studijním programu vstřícnost k jejich specifickým vzdělávacím potřebám, zdali se osobnostně rozvíjí a je možné skloubit osobní život a studium. Dále se mohli vyjádřit, zdali cítí podporu pro dokončení studia a pro výjezd do zahraničí. Respondent hodnotil danou možnost na škále 1 (zcela souhlasím) až 5 (zcela nesouhlasím). V obecné rovině se studenti na Univerzitě Karlově cítí bezpečně (87 %), jsou respektováni (81 %) a osobně se rozvíjí (72 %). Mezi dvě hůře hodnocené položky patří podpora pro výjezd do zahraničí (50 % studentů souhlasí) a skloubení osobního života a studia (53 %). Z fakultního pohledu jsou velmi nízké hodnoty souhlasu v dotazovaných kategoriích zaznamenány na lékařských fakultách (viz jednotlivé podkapitoly).
Student měl dále možnost vyjádřit se, zda je pro něj daná položka nerelevantní. To se týkalo především specifických vzdělávacích potřeb (36,7 %) a podpory pro výjezd do zahraničí (25,6 %), ostatní položky byly ve velké míře považovány za relevantní vzhledem k jejich studiu.
Studenti se na většině fakultách cítí bezpečně, u třinácti fakult je více než 80 % studentů, kteří s tímto hodnocením souhlasím, u devíti fakult je to dokonce 90 % a více studentů. Pocit bezpečí je znatelně pod celouniverzitním průměrem u lékařských fakult (s výjimkou Lékařské fakulty v Hradci Králové – 96 %), kde hodnoty dosahují pod 80 %. U 1. lékařské fakulty je to pouze 56 % studentů, kteří se cítí ve studijním programu bezpečně.
Pocit respektu má na univerzitě většina studentů, kdy průměrná hodnota souhlasu s tvrzením „ve studijním programu jsem respektován/a“ činí napříč univerzitou 81 %. Tomu odpovídá i skutečnost, že u dvanácti fakult jsou více než tři čtvrtiny studentů, kteří se cítí respektovány ve studijním programu. Pocit respektu je obecně nižší u lékařských fakult (s výjimkou Lékařské fakulty v Plzni – 84 %) a u Fakulty tělesné výchovy a sportu. Obzvláště nízký počet studentů souhlasí s respektem ve studovaném programu u 1. lékařské fakulty (38 %) a 2. lékařské fakulty (37 %).
Necelé tři čtvrtiny studentů Univerzity Karlovy se ve studijním programu rozvíjí. Silný osobní rozvoj je patrný u teologických fakult (75-92 %), Fakulty sociálních věd (85 %), u fakult humanitních (82-85 %) a u Matematicko-fyzikální fakulty (80 %). Osobní rozvoj je podstatně nižší u lékařských fakult, s výjimkou Lékařské fakulty v Plzni se jedná o hodnoty (30-63 %) výrazně pod průměrem univerzity, pod tímto průměrem jsou i odpovědi na Právnické fakultě (62 %) a Fakultě tělesné výchovy a sportu (52 %).
Ke vstřícnosti ke specifickým vzdělávacím potřebám se větší množství nevyjadřovalo pravděpodobně vzhledem k tomu, že se jich specifické vzdělávací potřeby přímo netýkaly (37 % studentů uvedlo položku jako nerelevantní). Na jedné straně jsou tak fakulty s výrazným souhlasem k této vstřícnosti – např. studenti u Pedagogické fakulty (80 %), Filozofické fakulty (80 %), Fakulty sociálních věd (84 %), Matematicko-fyzikální fakulty (87 %), Husitské teologické fakulty (92 %) a Evangelické teologické fakulty (100 %). U menších fakult, především teologických, může být ve spojení nízkého počtu respondentů a vyššího počtu studentů, který se vyjádřil, že je pro něj daná oblast nerelevantní, výsledná hodnota značně zkreslena. Výrazně podprůměrných hodnot dosahují fakulty lékařské (viz graf níže).
Významná podpora pro dokončení studia je na Husitské teologické fakultě (88 %), Matematicko-fyzikální fakultě (77 %), Katolické teologické fakultě a 3. lékařské fakultě (obě 75 %). Naopak na ostatní pražských lékařských fakultách (1. lékařská fakulta, 2. lékařská fakulta) je tato podpora minimální a vnímá ji pouze čtvrtina studentů.
Tato oblast je napříč jednotlivými fakultami vnímána značně odlišně. Zatímco zde existují dvě fakulty s výraznou podporou v této oblasti (Fakulta sociálních věd a Husitská teologická fakulta), všechny lékařské fakulty dosahují výrazně podprůměrných hodnot (11-37 %). Více viz vizualizace níže.
Na univerzitě existují dvě skupiny fakult s výrazně odlišnou podporou v této oblasti. Jedná se o fakulty s výrazně nadprůměrnou podporou pro studenty v oblasti výjezdů do zahraničí, mezi které patří Husitská teologická fakulta (80 %) a Fakulta sociálních věd (85 %), a o fakulty s výrazně nízkou podporou – např. Pedagogická fakulta (26 %), Lékařská fakulta v Hradci Králové (22 %), 1. lékařská fakulta (16 %) a 2. lékařská fakulta (5 %).
Studenti byli během dotazování osloveni se sérií otázek, která se týkala zahraniční mobility. Zdali v aktuálně studovaném programu absolvovali studijní mobilitu či praktickou stáž v zahraničí, pokud ano, zdali poskytované vzdělání v zahraničí srovnatelné se vzděláním na Univerzitě Karlově, případně pokud neplánují realizovat zahraniční mobilitu, co je odrazuje od jejího uskutečnění. Otázky byly doplněny i o slovní komentáře, kde se respondenti mohli vyjádřit, jaké instituce navštívili, případně jaké instituce navštívit plánují.
Největší podíl studentů (78 %) nestrávil během současného studia jeho část v zahraničí. Necelých 12 % zahraniční pobyt absolvovalo a 11 % jeho absolvování teprve plánuje, což je relativně vysoký podíl s přihlédnutím ke skutečnosti, že oslovení studenti byli v posledním ročníku standardní doby studia. Mezi fakultami jsou výraznější rozdíly. Z těch fakult, které měly vyšší počet respondentů se nadprůměrně zahraničních mobilit účastnili studenti 3. lékařské fakulty (24 %) a Fakulty sociálních věd (28 %), naopak vyšší zastoupení studentů bez zahraniční zkušenosti vykazuje Matematicko-fyzikální fakulta (84 %), Fakulta humanitních studií (86 %) a Pedagogická fakulta (90 %).
Významným faktorem, proč studenti nechtějí realizovat studijní zahraniční pobyt, je domnělé riziko, že nestihnou dokončit studium ve standardní době studia (50 % studentů, kteří neplánují pobyt v zahraničí). Necelá třetina těchto osob pak mezi důvody, které je odrazují od uskutečnění zahraničního pobytu, uvádí rodinné důvody, finanční důvody či prostý nezájem o zahraniční studijní pobyt. Graf níže zobrazuje podíly všech odpovědí. Významně odlišných hodnot dosahují studenti dlouhých magisterských studijních programů, kde až 74 % studentů studijní pobyt v zahraničí neplánuje z důvodu obavy, že studium nedokáží dokončit ve standardní době.
Ti studenti, kteří absolvovali část studijního programu v zahraničí, absolvovali častěji studium (73 % respondentů) než praktickou stáž (30 %). Respondent měl možnost zvolit obě odpovědi, proto je součet těchto hodnot větší než 100 %. V případě, že student absolvoval část studia v zahraničí, mohl jej srovnat se studiem na Univerzitě Karlově. Necelá polovina studentů považuje studium na UK za srovnatelné, co se týče kvality poskytovaného vzdělání se studiem na zahraniční vysoké škole, 29 % považuje studium na zahraniční vysoké škole za kvalitnější než to na UK a 13 % naopak považuje studium na UK za kvalitnější než studium absolvované v zahraničí. V obecné rovině studenti dlouhých magisterských studijních programů výrazně lépe hodnotí studium na UK než studium v zahraničí (27 %) a naopak studenti, kteří toto studium absolvovali v rámci bakalářského studia hodnotí výrazně lépe studium v zahraničí (41 %). Do vyhodnocení této otázky velkou měrou zasahuje i vlastní instituce, kde studenti absolvovali zahraniční studium, a především nižší počet respondentů, který výrazně ovlivňuje výsledky. Proto se do budoucna očekává zpřesnění těchto zjištění.
Studenti hodnotili studijní program jako celek podle školního známkování (1-5). Většina studentů (70 %) byla s kvalitou studijního programu spokojena (součet pozitivních hodnot v hodnocení "výborný" a "chvalitebný"), což do jisté míry koreluje i s tvrzením, že pokud by stáli před hypotetickou možností opětovné volby studia, ve většině případů by nic na své volbě neměnili (68 %). Situace mezi jednotlivými fakultami je ale značně odlišná. Zatímco je celkové hodnocení studijního programu pozitivně hodnoceno na Husitské teologické fakultě (94 %), Lékařské fakultě v Plzni (90 %) a Matematicko-fyzikální fakultě (88 %), velmi podprůměrně je hodnoceno na 1. lékařské fakultě (28 %) a 2. lékařské fakultě (33 %). Zde je však nutné zmínit nižší počty respondentů, zpřesnění výsledků přinesou budoucí průzkumy.
Z grafu níže je patrná již zmiňovaná korelace kladného hodnocení studijního programu s hypotetickou možností, že by si student stejný studijní program na stejné fakultě. Mezi fakulty s obdobně vysokým podílem studentů, kteří by volili „opětovnou volbu“ studia, patří Husitská teologická fakulta (kladné hodnocení 94 % studentů/opětovná volba u 88 % studentů) a Matematicko-fyzikální fakulta (kladné hodnocení 88 % studentů/opětovná volba 81 % studentů). Např. Lékařská fakulta v Plzni, která byla velmi dobře studenty hodnocena (90 %) by byla výrazně méně studenty znovu volena (53 %). Opět je však nutné myslet na nižší počty respondentů, které fakulta vykazuje. Obdobně jako v případě kladného hodnocení se mezi fakultami s nižším podílem studentů, kteří by danou fakultu volili opětovně, vyskytuje 2. lékařská fakulta (kladné hodnocení 33 %/opětovná volba 52 %), 1. lékařská fakulta (kladné hodnocení 28 %/opětovná volba 45 %) a Fakulta tělesné výchovy a sportu (kladné hodnocení 50 %/opětovná volba 41 %).
V závěru dotazníku měli studenti možnost vyjádřit se k obecným tvrzením, ve kterých hodnotili studijní program jako celek. Tvrzení se týkala přípravy studujícího na budoucí povolání, zdali studium přispělo k rozvoji jazykových, komunikačních dovedností, kritického myšlení a měkkých dovedností. Poslední hodnocená položka se týkala spokojenosti s přístupem vedoucího závěrečné práce. Tvrzení byla hodnocena na škále 1 (zcela souhlasím) až 5 (zcela nesouhlasím). V obecné rovině lze říci, že studenti byli nejvíce spokojeni s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce (84 %), i když tato položka vykazuje větší počet studentů, kteří ji považovali za nerelevantní pro své studium (21 % viz dále). Obdobně pozitivně byl hodnocen rozvoj kritického myšlení (76 %), více než polovina studentů hodnotila kladně rozvoj komunikačních dovedností (62 %), přípravu studujícího na budoucí povolání (55 %) a rozvoj dalších měkkých dovedností (55 %). Necelá polovina respondentů (44 %) byla spokojena s rozvojem jazykových dovedností.
Student měl možnost zvolit i položku nerelevantní, například pokud se s danou oblastí během studia nesetkal. Nejvíce byla tato možnost volena u spokojenosti s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce (21 %). Tato možnost byla často volena u lékařských fakult, kde jsou studijní programy (všeobecné lékařství, zubní lékařství), kde se závěrečná práce nepíše. U jiných fakult byla tato možnost volena v případě, že student prodlužuje své studium, a ještě nemá zvolené téma závěrečné práce, příp. komunikuje se svým vedoucím zatím velmi omezeně. Vyšší podíl studentů (10 %), který označil položku za nerelevantní, byl také u rozvoje jazykových dovedností. U dalších položek byla možnost nerelevantní volena velmi výjimečně (0,5-2,5 % odpovědí). Následující kapitoly detailně rozeberou jednotlivé výroky.
Jak již bylo naznačeno, spokojenost s přístupem a vedením vedoucího závěrečné práce byla ovlivněna faktem, že některé studijní programy nejsou zakončovány obhajobou závěrečné práce, tudíž respondenti označovali hodnocení této otázky za nerelevantní. Na většině fakult je spokojenost s vedením závěrečné práce velice dobrá, studenti ze 13 fakult tento výrok hodnotí pozitivně (nad 75 % studentů spokojeno). Velmi výrazná spokojenost studentů (90 % a více respondentů souhlasí s pozitivním hodnocení vědoucího závěrečné práce) je na Farmaceutické fakultě, Evangelické teologické fakultě, Právnické fakultě, Přírodovědecké fakultě, Matematicko-fyzikální fakultě a Katolické teologické fakultě. Lékařské fakulty, které vyučují i jiné studijní programy, než jsou ty bez závěrečné práce (všeobecné a zubní lékařství), jsou hodnoceny hůře. Sem se ovšem promítá i omezený vzorek respondentů.
Příspěvek k rozvoji kritického myšlení je napříč univerzitou relativně konzistentní. Za univerzitu souhlasí s výrokem, že studium přispělo k rozvoji kritického myšlení 76 % studentů. Hodnoty souhlasu se přitom pohybují od 69 % (Pedagogická fakulta) do 86 % (Matematicko-fyzikální fakulta). U tří fakult jsou zaznamenány významnější odchylky oproti průměrné hodnotě za celou univerzitu – jedná se o Fakultu tělesné výchovy a sportu (57 % studentů souhlasí), 1. lékařskou fakultu (54 %) a 2. lékařskou fakultu (41 %). Pouze necelé procento označilo dané tvrzení za nerelevantní.
Studium přispělo k rozvoji komunikačních dovedností významně (tj. u více než tří čtvrtin studentů) na čtyřech fakultách: Farmaceutické fakultě (75 %), 3. lékařské fakultě (78 %), Fakultě sociálních věd (81 %) a Husitské teologické fakultě (82 %). Průměrná hodnota za Univerzitu Karlovu činí 62 %, s tím, že pět fakult zaznamenává výraznou negativní odchylku od této průměrné hodnoty. Jsou jimi Přírodovědecká fakulta (48 %), 1. lékařská fakulta (47 %), 2. lékařská fakulta (41 %), Matematicko-fyzikální fakulta (40 %) a Právnická fakulta (29 %). Vzhledem k zaměření Právnické fakulty, pokud se výsledky potvrdí i v příštím šetření, jde o skutečnost, kterou bude nutné řešit. Do jisté míry koreluje s výsledky z absolventských průzkumů – 40 % absolventů této fakulty si myslí, že studium přispělo k rozvoji komunikačních dovednostní, ale 75 % absolventů označuje danou dovednost za jednu z nejdůležitějších pro pracovní uplatnění.
Mezi nejvíce rozevřené oblasti v hodnocení patří tvrzení, že studijní program dobře připravuje studující na budoucí povolání. Průměrná hodnota souhlasu s tvrzením se za univerzitu pohybuje ve výši 55 %, s tím, že hodnoty souhlasu kolísají od 88 % (Husitská teologická fakulta) až k 33 % (Fakulta humanitních studií). Výsledky zatím nepřinášejí výrazné vzorce. I fakulty, které vyučují studijní programy orientované na výkon povolání se pohybují spíše v průměrných (Lékařská fakulta v Plzni 63 %, 3. lékařská fakulta 59 %, Pedagogická fakulta 58 %, Lékařská fakulta v Hradci Králové 50 %) a podprůměrných hodnotách (Právnická fakulta 42 %, 1. lékařská fakulta 35 %, 2. lékařská fakulta 33 %).
Mírná nadpoloviční většina studentů souhlasí s tím, že studium přispělo k rozvoji dalších měkkých dovedností (jako je např. kreativita, flexibilita a týmová práce). U dvou fakult (Fakulta sociálních věd, Fakulta humanitních studií) byl rozvoj měkkých dovedností hodnocen nadprůměrně (68-71 %). Naopak u 1. lékařské fakulty, Právnické fakulty, Lékařské fakulty v Plzni a 2. lékařské fakulty byla oblast rozvoje měkkých dovedností hodnocena podprůměrně (26-32 %).
S tvrzením, že studium přispělo k rozvoji jazykových dovedností se průměrně za celou univerzitu identifikuje 44 % studentů. Napříč fakultami jsou ale výsledky značně rozdílné. Např. u 2. lékařské fakulty a 3. lékařské fakulty s výrokem souhlasí méně než 10 % studentů. Na druhé straně se nachází humanitní a sociálně-vědní fakulty, kde je souhlas s výrokem podstatně vyšší (Filozofická fakulta 71 %, Fakulta sociálních věd 65 %). Obecně lze ale říci, že příspěvek studia k rozvoji jazykových dovedností je na většině fakult hodnocen jako malý. Pouze u čtyř fakult je více než polovina studentů, která souhlasí, že studium přispělo k tomuto rozvoji.
Pilotní kolo studentského šetření bylo realizováno v termínu 28. 2. 2023 – 1. 4. 2023. Celkem bylo osloveno 7 557 pregraduálních studentů, kteří se měli nacházet v posledním ročníku svého studia. Určování respondentů probíhalo skrze proměnnou prvního zápisu do studijního programu. Oslovování tedy nebere v potaz případná prodlužování studia a může se stát, že někteří studenti ještě nebudou uzavírat svá studia. U bakalářských studijních programů byli oslovováni studenti, kteří se zapsali do studijního programu v období 1. 6. 2020 – 31. 10. 2020, u navazujících magisterských studentů byl tento termín v roce 2021 a u dlouhých magisterských studentů v roce 2018. Ve výběru existují dvě výjimky – první byli studenti studijního programu Teologické nauky (Katolická teologická fakulta), který je čtyřletý (první zápis zde proběhl v roce 2019) a studijní program Všeobecné lékařství na lékařských fakultách (první zápis v roce 2017).
V pilotním běhu dosahovala návratnost 13 %. Mezi fakultami byla návratnost značně proměnlivá od 7 % (Fakulta tělesné výchovy a sportu) až po 19 % (Evangelická teologická fakulta, Katolická teologická fakulta a Matematicko-fyzikální fakulta). Nízká návratnost v některých případech nedovoluje hlubší analýzu výsledků. V dalších realizovaných kolech průzkumů se budou výsledky dále zpřesňovat.
